Harrisia jusbertii (Rebut) Br. & R.

Gymnocalycium andreae  (Boed.) Backeb. 1935

Gymnocalycium andreae  (Boed.) Backeb. 1935

Gymnocalycium stellatum  Speg. 1925

Gymnocalycium stellatum  Speg. 1925

Cochemiea poselgeri  (Hildm.) Britton & Rose 1923

Acanthocalycium catamarcense x Eps. O.Smrž

Acanthocalycium catamarcense x Eps. O.Smrž

Echinocereus knippelianus  Liebner 1895

Echinocereus schmollii  (Weing.) N.P.Taylor 1985

Echinocereus schmollii  (Weing.) N.P.Taylor 1985

Echinopsis (Lobivia) aurea v. dobeana

Echinopsis (Lobivia) aurea v. dobeana

Selenicereus grandiflorus  (L..) Britton & Rose 1909

Selenicereus grandiflorus  (L..) Britton & Rose 1909

Syn: eriocereus JUSBERTII (Rebut) Ricco.

Většinou jde o jednotlivou rostlinu. Tmavozelené stonky jsou 4—6 cm silné a mají 5—6 širokých žeber, která nesou žlutavě bílé areoly, vzdálené od sebe asi 2 cm. Trny jsou hnědavé až černé; 7 je okrajových, 5 mm dlouhých, a 1—4 jsou středové, o málo delší. Květy se otevírají na noc během léta. Jsou až 15 cm dlouhé, 18—20 cm široké a mají čistě bílé vnitřní a hnědozelené vnější okvětní lístky. — Vyžaduje rozptýlené světlo; běžný substrát; minimální teplota 10 °C.

Stonek kulovitý, poněkud stlačený, až 45 mm široký, u báze odnožující, temeno vpadlé, téměř holé , epidermis matně lesklá, modrozelená až černozelená. Žeber 8, plochých, zaoblených, oddělených ostrými zářezy, až 15 mm širokých, příčnými ostrými zářezy rozdělených na ploše zaoblené hrbolce, ve spodní části málo protažené. Areoly téměř ve středu hrbolců, okrouhlé, až 2 mm široké a zvláště na temeni bíle vlnaté. Okrajových trnů jest 7, jsou až 8 mm dlouhé. 1 až 3 střední trny mají stejnou délku. Květy, 45 mm široké a 30 mm dlouhé, sírově žluté. Pěstování není obtížné, respektujeme-li jeho řepovité kořeny, které vyžadují minerálnější substrát a nárazovou zálivku. K optimálnímu růstu vyhovuje polostinné stanoviště a teploty do 30 st.C. Zimování může být tmavé, teploty mohou klesat až k 0 st.C.

Stonek kuželovitý, neodnožující, 75-125 mm široký a 25-30 mm vysoký; epidermis matná, tmavě hnědozelená. Žeber 7-11, rovných, hvězdicovitě rozprostřených, oddělených ostrými rýhami; na žebrech schodovitě uspořádané, zcela oddělené 5-7 mm vysoké a ostře ohraničené tupé hrbolce; areoly od sebe 5-10 mm vzdálené, podlouhlé, asi 4 mm dlouhé a 1 mm široké. Okrajové trny většinou 3, zřídka 5, asi 5 mm dlouhé, šídlovité, tuhé, tmavě popelavě šedé. Květy, 60-65 mm dlouhé ,bílé nebo bělorůžové. Pěstování nečiní problémy. Nejlépe roste na přistíněném stanovišti při teplotě 30-35 st.C, zimování může být i tmavé, při teplotě v mezích 5-15 st.C.

Syn: Mammillaria poselgeri  Hildm. 1885

Válcovitá poléhavá rostlina až 2 m dlouhá, sotva silnější než 4 cm. Má namodralou barvu, bohatě odnožuje a tvoří trsy; axily jsou vlnaté, občas jsou přítomny i štětiny. Areoly mají asi 8 bílých okrajových trnů s hnědými hroty, asi 1 cm dlouhých. Jeden středový má podobnou barvu, je až 2 cm dlouhý, háčkovitý. — Vyžaduje plné slunce; běžný substrát; minimální teplota 13 °C.

Krásný kříženec pana O.Smrže.Pěstování v běžných podmínkách nedělá větší problémy. Při dostatku světla a v dobře větraném skleníku , bohatě kvete. Zimování chladné, kolem 10 st.C

Tmavozelená kulovitá až vejčitá rostlina asi 5 cm velká s 5—6 zaoblenými žebry oddělenými širokými brázdami. Areoly jsou velmi malé s 1—3 žlutavými štětinovitými až 1,5 cm dlouhými trny, které snadno opadávají. Denní květy vyrůstají na jaře a v časném létě, jsou růžově, asi 4 cm dlouhé. — Jako všechny kaktusy, které mají řepovitý kořen, jehoš hmota je několikanásobná v poměru k nadzemní části, je jeho pěstování obtížnější,a proto bývá také roubován. Pak roste mnohem rychleji a dosahuje větších rozměrů, pěstování je snadné a násada květů velmi bohatá. Letní stanoviště může být i přistíněné . Zimujeme při teplotách asi 10°C.

Wilcoxia schmollii  (Weing.) Backeb. 1935 : Echinocereus schmollii  (Weing.) N.P.Taylor 1985

Stonek jednoduchý, jen vzácněji větvený, válcovitý, 150-250 mm dlouhý, až 11 mm široký, purpurově nebo hnědavě zelený, vyrůstající z řepovitého, asi 70 mm dlouhého a 30 mm silného černavě zeleného kořene, který může zčásti čnít ze země. Žeber 9-10, bradavčitých, oblých. Areoly 0,5 mm v průměru, 1,5-2 mm od sebe vzdálené. Trny jemné, měkce vlasovité, v počtu asi 35, okolo 7 mm délky, zpočátku růžové, později bělající, nejstarší šedé až černavé, dodávající tělu jemný vlnatý vzhled. Květy nálevkovité, 35-40 mm dlouhé, do 50 mm široké, svítivě růžové. Echinocereus schmollii je pouštním druhem a pokud hodláme pěstovat pravokořenné rostliny, je třeba používat propustný štěrkovitý substrát, který je po zálivce schopen rychle proschnout. Zaléváme za teplého počasí, vždy až po předchozím vyschnutí substrátu . V zimě vyžaduje teplejší umístění , nad 10 st.C.

Rostlina víceméně kulovitá , až 10 cm vysoká a 6 — 7 cm široká, odspodu bohatě odnožující. Stonky jsou tmavozelené se 14—15 žebry; areoly jsou asi 1 cm od sebe vzdálené a nesou zhruba 8—10 černohnědých trnů. Kvete opakovaně v letních dnech , krásně červenými, až 9 cm dlouhými a 8 cm širokými květy. Pěstování v běžných podmínkách nedělá větší problémy. Při dostatku světla a v dobře větraném skleníku , bohatě kvete. Vyžaduje slunce; běžný substrát; minimální teplota 10 °C.

Známá „královna noci" s plazivým až šplhavým stonkem 5 i více metrů dlouhým a 2—3 cm tlustým. Má 5—8 žeber a nažloutlé vlnaté areoly, které nesou 7—11 žlutavých, brzy šednoucích trnů. Kvete v letních nocích silně vonnými, asi 30 cm dlouhými a 25 cm širokými květy. Vnitřní okvětní lístky jsou čistě bílé, široké, člunkovitě prohnuté; vnější jsou štíhlejší, žlutavě nahnědlé, široce rozprostřené. Roste na slunci i ve stínu. — Vyžaduje výživný substrát; minimální teplota 15 °C.