Nová stránka 0

Mammillaria grusonii Rünge 1889

Stonek jednotlivý, kulovitý, později válcovitý, 150-250 mm vysoký a široký. Axily zprvu vlnaté, později holé. Středové trny 1-4, nejčastěji 2, asi 4-6 mm dlouhé, bílé, žluté až šedavé; okrajových trnů 12—14, 6-8 mm dlouhé . Květy, 20-30 mm dlouhé a široké, světle žluté, narůžovělé nebo i zelenavé.- M. grusonii , má ráda hodně slunce a vzdušné umístění. Zálivka začátkem dubna jen mírná, později ve vegetaci lze zalévat více, s obdobími sucha mezi zálivkami. Při vysokých teplotách nad 30 °C zálivku omezit na minimum a dopřát rostlinám období letního klidu. Substrát minerální, propustný, s přídavkem hrubozrnného štěrku.

Stonek jednotlivý, ve stáří u báze odnožující, kulovitý, později válcovitý, 100-140 mm vysoký a 50-100 mm široký; pokožka tmavozelená, na slunci nahnědlá až načernalá; žeber 10-18, přímých, rozpadlých na kýlnaté kuželovité bradavky. Areoly kruhovité, 2-4 mm široké, s bílou plstí. Okrajových trnů 8-15, dlouhých 15-50 mm, odstávajících, někdy zkroucených nebo vzhůru zahnutých; středové 1-4 až 80 mm dlouhé, vzácně až 150 mm, běložluté až žlutohnědé, později šednoucí. Květ až 85 mm dlouhý a 70 mm široký, jednosouměrný; červený. - Vyžaduje slunce; běžný substrát; minimální teplota 12 °C. V době růstu, který většinou nebývá přerušen letní stagnací, vyžadují pravidelnou zálivku, příznivě působí i přihnojování běžnými hnojivy.

Mammillaria mercadensis Patoni 1910 : Mammillaria pennispinosa var. nazasensis Glass & Foster 1975

Stonek kulovitý, široký asi 50-100 mm, jednotlivý nebo odnožující, temeno vmáčklé; epidermis olivově zelená až tmavozelená, bradavky ve spirálách 8 : 13, axily zpočátku se stopami vlny. Okrajové trny 25-30, středové 4-7, spodní nejdelší a háčkovitý, všechny hnědočervené a žluté, ve spodní části bílé. Květy asi 15 mm široké, světlerůžové. Plod červený, asi 20 mm dlouhý. Semena černá. M. mercadensis nemá v kultuře zvláštních nároků na půdu i teplotu. Lze snad doporučit jen opatrnější zálivku, stejně jako pro většinu měkkomasých příbuzných ze série Stylothelae. Při včasném ukončení vegetace a následném "zavadnutí" snáší i déletrvající nízké teploty.

Stonek jednotlivý, až 150 mm vysoký a 100 mm široký, temeno vpadlé a kryté trny; mamyly tuhé, tmavě zelenošedé, jehlanovité, zřetelně čtyř až šestiboké, na spodní straně kýlnaté, mléčící, 10 - 15 mm dlouhé a na bázi 8 mm široké; areoly o průměru 3 mm, v mládí s bílou plstí, později holé; axily s bílou vlnou a s bílými zkroucenými štětinami. Středové trny 3 - 4, jeden až 70 mm dlouhý, další 15 - 20 mm dlouhé; okrajových trnů 3 - 7 (-10), dolů směřující delší, 4 - 8 mm, přímé, jehlovité, bílé. Květy zvonkovité, 25 mm dlouhé a 20 mm široké; růžově purpurové se středovým proužkem .-M. mystax miluje slunné, během léta horké umístění, ale jinak neklade před pěstitele žádné náročné úkoly.

V r. 1971 byla popsána M. madisoniorum var. pujupatii na základě nálezu A. B. Lau u mostu Puente 24 Julio v Peru. Později (Bregman 1988) byla tato varieta reklasifikována a dnes je považována za samostatný druh se jménem M. pujupatii (Donald et Lau) Bregman.

Stonek v mládí stlačeně kulovitý, ve stáří prodloužený, jednotlivý, 70 mm vysoký, 50 mm široký, zřídka odnožující. Temeno ploché až oblé, slabě vpadlé, kryté trny. Mamily hustě uspořádané, tuhé, slabě kuželovité, 8 mm dlouhé, 6 mm široké; axily holé; aeroly šikmo dolů skloněné, vpadlé, kruhovité, 1 - 2 mm velké, již v mládí holé. Okrajové trny v počtu 35 - 90 v několika řadách, až 6 mm dlouhé, hustě kryjící stonek, bílé, středové trny chybějí. Květy, nálevkovité, až 20 mm dlouhé a široké, bílé nebo nažloutlé, se hnědým středovým proužkem.- Pravokořenná M. lasiacantha je značně choulostivá k převlhčení substrátu, jenž má být silně propustný a minerální. Zálivka je vhodná při teplotách nad 22° C, mezi jednotlivými zálivkami ponechat období naprostého sucha. Umístění na slunečném místě, v létě snese i polostín. Přezimování při teplotě kolem 10° C.

Kulovitý asi 8 cm vysoký a 10 cm široký druh, žeber je okolo 26, areoly jsou malé, plstnaté. Štětinovité přímé trny jsou žluté až hnědavé v počtu 20—30 v areole. Okrajové jsou asi 6 mm až 1,5 cm dlouhé, středové, jichž je asi 10, jsou dlouhé okolo 2,5 cm. Kvete v letních dnech, květy jsou žluté až narůžovělé, asi 6 cm dlouhé a 4-5 cm široké. — Při pěstování vyžaduje hodně světla; běžný substrát a minimální teplotu při zimování okolo 15 °C.

Stonek jednotlivý, kulovitý, až 100 mm dlouhý a 90 mm široký; temeno ploché, vpadlé, kryté trny a vlnou. Bradavky tuhé, čtyřboce jehlanovité, 9 mm dlouhé, 6 mm široké, mléčící, tmavě zelené; axily s bílou vlnou, často velmi bohatou; areoly mírně vpadlé, kruhovité, 1,5 mm velké, v mládí s bílou vlnou. Okrajových trnů 15-25, asi 4 mm dlouhé, skelně bílé; středových trnů 2-6, nejčastěji 4, asi 2-5 mm dlouhé, skelně žluté až hnědé i černé. Květy 18 mm dlouhé a široké, bílé, žlutavé nebo růžově červené, často s málo zřetelným růžovým středovým proužkem. Mammillaria formosa patří mezi snadno pěstovatelné druhy, které nečiní v kultuře potíže. Vhodné je slunné umístění, zálivka nárazová s delším mezidobím sucha.

Mammillaria nunezii ssp bella (syn M. bella) je až 15 cm vysoká a 9 cm široká, ve stáří odnožuje. V axilách má jemné štětinky. Okrajové ostny, kterých je asi 20, jsou velmi tenké, sklovitě bělavé a až 8 mm dlouhé. Střední ostny jsou zpravidla 4 (až 6); jsou poněkud silnější než okrajové, až 2 cm dlouhé, sklovitě bílé. Spodní střední osten je nejdelší — až 3 cm a je buď háčkovitý, nebo rovný. Střední ostny mohou být buď zcela bílé, nebo mají načervenalou špici. Květ je karmínový.Při pěstování ,nemá zvláštní nároky (propustný substrát,světlé stanoviště).

Mammillaria crinita DC. 1828: Mammillaria nana Backeb. ex Mottram 1980

Malý, asi 1.5 až 4 cm vysoký, 2.5 až 4 cm široký, stonek jednotlivý, později i vícehlavý, kulovitý druh, v kultuře většinou až 5 cm velký. Matně zelený, s bradavkami mírně válcovitého tvaru a holými axilami. V areolách je 25-35 bílých okrajových až 7 mm dlouhých trnů a 1—2 žlutohnědých , až tmavě hnědých trnů středových, z nichž jeden je háčkovitý, asi 1 cm dlouhý. Zelenobílé květy jsou asi 1 cm velké. Vyrůstají v jarních dnech. M.nana, vyžaduje plné slunce; běžný substrát; minimální teplota v zimě 10 °C.

M. pectinifera (Solisia pectinata) je solitérně rostoucí miniatura. Jedinci v domovině mají víceméně kulovitý tvar a dosahují pouze průměru 3 cm. Značnou část roku jsou zataženy do půdy a pouze v dobo dešťů se objevují 1—2 cm nad úrovní terénu. V kultuře pravokořenné rostliny dorůstají minimálně dvojnásobných rozměrů, jejich tvar je oválný, až mírně sloupovitý, u roubovanců se můžeme setkat s délkou sloupků okolo15 cm a ztrácejí svůj přirozený charakter a jsou i méně vzhledné. Velikost květů se pohybuje od 2 do 2,5 cm a jejich barva je téměř od bílé až po sytě růžovou. M.pectinifera je středně obtížně pěstovatelný kaktus, K roubování se přistupuje proto, že přece jenom udržení roubovanců je o něco snazší.

Tuto krásku jsem dostal s uvedenou jmenovkou. Bohužel ,zatím jsem nepřišel , co vlastně znamená.

Mammillaria grusonii