Ariocarpus bravoanus subsp. hintonii (Stuppy & N.P.Taylor) E.F.Anderson & Fitz Maurice 1997
Ariocarpus bravoanus subsp. hintonii (Stuppy & N.P.Taylor) E.F.Anderson & Fitz Maurice 1997
Strombocactus disciformis subsp. jarmilae (Halda) Halda 1998
Rebutia haagei Frič et Schelle var. orurensis (Backeb.) Šída 1990
Rebutia haagei Frič et Schelle var. orurensis (Backeb.) Šída 1990
Turbinicarpus jauernigii G.Frank 1993
Turbinicarpus jauernigii G.Frank 1993
Copiapoa tenuissima F.Ritter 1963
Copiapoa tenuissima F.Ritter 1963
Copiapoa tenuissima F.Ritter 1963
Ariocarpus kotschoubeyanus(Lem.) Schum., 1897
Ariocarpus kotschoubeyanus(Lem.) Schum., 1897
Rebutia fiebrigii (Gürke) Britton & Rose ex L.H.Bailey 1916
Rebutia fiebrigii (Gürke) Britton & Rose ex L.H.Bailey 1916
Ariocarpus kotschoubeyanus(Lem.) Schum., 1897
Ariocarpus kotschoubeyanus(Lem.) Schum., 1897
Crassula capitella ssp. thyrsifolia
Crassula capitella ssp. thyrsifolia
Crassula ausensis subsp. titanopsis
Crassula ausensis subsp. titanopsis
Ariocarpus bravoanus subsp. hintonii et ses synonymes
Ariocarpus fissuratus var. hintonii Stuppy & N.P.Taylor 1987
Ariocarpus bravoanus subsp. hintonii (Stuppy & N.P.Taylor) E.F.Anderson & Fitz Maurice 1997
Ariocarpus fissuratus subsp. hintonii (Stuppy & N.P.Taylor) Halda 1998
Stonek jednotlivý polokulovitého tvaru, na temeni zploštělý, až 60 mm široký, z větší části pod úrovní terénu, nad terénem ne více než 15 mm, temně olivové barvy; bradavky v průřezu trojúhelníkovité, uspořádané v poměru 5 a 8 spirál, spíše delší než široké, nejvýše 20 mm dlouhé, na vrchní straně téměř ploché, podélně i příčně hluboce rozbrázděné s výraznou střední a podélnými okrajovými brázdami; střední brázda vyplněna bělavou až žlutavou vlnou stejně tak jako paždí bradavek. Květ ve střední brázdě, téměř u báze bradavky, až 40 mm široký, vnější okvětní lístky růžové až bledě fialové, vnitřní okvětní lístky světle červenofialové. Pěstujeme převážně roubované .
Stonek jednotlivý, stlačeně kulovitý, dole řepovitě zúžený, asi 20-40 mm široký, 30-40 mm dlouhý, vrchní část sivá, 15-20 mm dlouhá; bradavky rhoimboidně šupinaté, asi 4 mm vysoké a 6 mm široké, na vnější straně kýlnaté; pokožka sivá až popelavá; areoly na vrcholu s krátkou bílou vatou. Juvenilní trny jen okrajové, v počtu 4-10 mm, v dospělosti nahrazené 2-5 vzpřímenými nebo zakřivenými nažloutlými trny o délce 7-18 mm. Květ nálevkovitý, asi 10-15 mm široký, bledě krémový se světlým okrajem a výrazným purpurovým pruhem. Pěstování pravokořenných strombokaktusů je náročné, rostou velmi pomalu a jsou choulostivé, pěstují se nejčastěji roubované.
Rebutia orurensis (Backeb.) Ritter ex Šída
Sekce Digitorebutia, řada Orurensis Synonyma:
Lobivia orurensis Backeb. 1935
Digitorebutia orurensis (Backeb.) Buin. 1940
Mediolobivia orurensis (Backeb.) Backeb. 1942
Mediolobivia haagei (Fric et Schelle) Backeb. var. orurensis (Backeb.) Don. 1954
Mediolobivia pectinata (Backeb.) Backeb. var. orurensis (Backeb.) Backeb. 1959
Rebutia orurensis (Backeb.) Ritter nom.inval. 1980
Lobivia haagei (Fric et Schelle) Wessn. var. orurensis (Backeb.) Rausch 1985
Rebutia haagei Fric et Schelle var. orurensis (Backeb.) Šída 1990
Rostliny odnožující, tvořící malé, ploché polštáře; jednotlivé stonky krátce válcovité, 20-60 mm dlouhé, 10-20 mm široké, tmavě olivově zelené, někdy na hrbolech až načervenalé, na temeni poněkud zúžené; temeno málo snížené, pokryté trny; kořeny řepovité, bílé. Žeber 8-13, rozložená na hrbolky se zachovanou bází přímá až mírně spirálovitá, hrbolky asi 2 mm vysoké a na bázi asi 3 mm široké; areoly poněkud protáhlé, zpočátku slabě hnědě plstnaté, asi 2 mm navzájem vzdálené. Trny pouze okrajové, 10-12, hřebenovitě přilehlé 1-2 mm dlouhé, bílé v celé délce; někdy se vyvíjí jeden nepárový, hnědě zbarvený trn, směřující nahoru. Květy 30-35 mm dlouhé 30-40 mm široké, široce nálevkovité; světle rumělkově nebo řeřichově červené, báze světlejší. R. haagei var. orurensis se svými nároky nikterak neliší od jiných variet R. haagei. Roste dobře i pravokořenná a kvete hojně již jako malý semenáček. Snadno se množí ze semen i odnožemi, semena jsou ze samosprašných květů vytvářena v dostatečném množství již na malých rostliná
Turbinicarpus jauernigii et ses synonymes
Turbinicarpus jauernigii G.Frank 1993
Turbinicarpus lophophoroides subsp. jauernigii (G.Frank) Battaia & Zanovello 1995
Pediocactus lophophoroides var. jauernigii (G.Frank) Halda 1998
Kvete i v tuhle dobu,letos již asi po šesté.
Copiapoa tenuissima et ses synonymes
Copiapoa tenuissima F.Ritter 1963
Copiapoa humilis var. tenuissima (F.Ritter) G.J. Charles (Nom. inval.) 1998
Na prudkém světle tento zajímavý druh téměř zčerná. Stonek o průměru 4 cm může vytvořit trs o průměru až 25 cm. Na jaře a v létě i na podzim se objevují v areolách z tenkých černých trnů a bílé vaty žluté květy. Druh vytváří silný řepovitý kořen a vyžaduje dobrou drenáž. Nesnáší mráz ani delší období chladu. Množí se semeny či odnožemi. Roste bez problémů, roubování není nutné.
Ariocarpus kotschoubeyanus et ses synonymes
Anhalonium kotschoubeyanus Lem. ex K.Schum. 1842
Ariocarpus kotschoubeyanus (Lem. ex K.Schum.) K.Schum. 1898
Roseocactus kotschoubeyanus (Lem. ex K.Schum.) Berger 1925
Autres noms (synonymes hétérotypes):
Anhalonium sulcatum Salm-Dyck 1850
Roseocactus kotschoubeyanus subsp. macdowellii Backeb. 1949
Roseocactus kotschoubeyanus var. albiflorus Backeb. 1951
Ariocarpus kotschoubeyanus subsp. albiflorus (Backeb.) Glass 1998
Ariocarpus kotschoubeyanus v. elephantidens
Tělo jednotlivé, až 70 mm široké, se silnou a dlouhou řepovitou bází, kuželovité se směrem dolů zužující; bradavky uspořádány nahoře v jedné rovině, jejich svrchní strana plochá, trojúhelníkovitého tvaru, až 13 mm široká s podélnou, až 2 mm širokou brázdou vyplněnou vatou stejně jako paždí bradavek, bradavky až 10 mm dlouhé, povrch šedozelený až červeno, hnědošedý, zvrásněný až jemně hrbolatý. Květ až 50 mm široký, tmavorůžový až karmínový, někdy s tmavším středním proužkem. Pravokořenné exempláře jsou citlivé, nesnášejí, tlející látky v substrátu a delší přítomnost vody a přímé prudké slunce, pěstování roubovanců je jednodušší a kvetení je bohatší.
Stonek kulovitý až slabě protáhlý, se sníženým temenem, 50-60 mm široký, jednotlivý až poněkud odnožující, bez řepovitého kořene. Žeber asi 18, přímá až spirálovitá, zřetelně rozložená do asi 5 mm vysokých kuželovitých hrbolů; areoly dosti velké, bíle plstnaté. Trny štětinovité, v počtu 30-40, obtížně rozlišitelné na okrajové a středové; okrajové asi 10 mm dlouhé, bílé; středové poněkud silnější, až 20 mm dlouhé, v počtu 2-5, často se světle hnědou špičkou. Květy hluboko postranní, při bázi rašící, u starších rostlin i z boku těla, 25-35 mm dlouhé, stejně široké, oranžově červené. R. fiebrigii a příbuzné taxony jsou pěstitelsky velmi vděčná skupina. Rostliny jsou vesměs samosprašné a pravidelně vytvářejí dostatečné množství semen, která dobře klíčí. Semenáčky nevyžadují žádné mimořádné podmínky, pravokořenná kultura této skupiny se svými požadavky neliší od většiny rostlin rodu Rebutia, roubování je zcela zbytečné.
Ariocarpus kotschoubeyanus et ses synonymes
Anhalonium kotschoubeyanus Lem. ex K.Schum. 1842
Ariocarpus kotschoubeyanus (Lem. ex K.Schum.) K.Schum. 1898
Roseocactus kotschoubeyanus (Lem. ex K.Schum.) Berger 1925
Autres noms (synonymes hétérotypes):
Anhalonium sulcatum Salm-Dyck 1850
Roseocactus kotschoubeyanus subsp. macdowellii Backeb. 1949
Roseocactus kotschoubeyanus var. albiflorus Backeb. 1951
Ariocarpus kotschoubeyanus subsp. albiflorus (Backeb.) Glass 1998
Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus
Rostlina temně zelené až šedozelené barvy, stonek skrytý pod úroveň terénu, většinou jednotlivý, polokulovitý, na temeni zploštělý, výšky 10-30 mm, a šířky 20-60 mm; bradavky v průřezu trojhranné s málo rozbrázděnou horní plochou částí a střední vlnatou brázdou po celé délce horní části. Četné květy vznikají v brázdě téměř u báze mladých bradavek, 25-35 mm velké, bílé s tmavší, někdy výrazně červenou střední linií. Semena černá, jamkovaná, oválná, 1 mm velká. Var. albiflorus patří k nejlépe pěstovatelným rostlinám okruhu A. kotschoubeyanus.
Druh rostoucí v trsech 40-60 mm velkých, růžice přízemní, netvoří poléhavé větve ani ztloustlé dužnaté kořeny. Staré listy neopadavé. Vstřícné listy křižmostojné, sukulentní, 10-15 mm dlouhé, 7 až 13 mm široké , 3-5 mm tlusté, na konci špičaté, špička někdy zbarvena do oranžové, rezavě hnědé či rezavě červené. Okraje listů zaoblené, zelené či šedozelené epidermis obsahuje miniaturní šedozelené papily, těžko viditelné pouhým okem, hustě roztroušené po celém povrchu. Celý list je pokryt vystouplými bílými tuberkulemi kulovitého či krychlového tvaru, asi 1mm v průměru, nejvíce nahlučené a vystouplé v horní polovině listů. Květenství je protáhlá lata s květy bílé až krémové barvy se stopkou 5-20 mm dlouhou, pokrytou jemnými papilami, květy se objevují koncem jara a počátkem léta. Tento druh patří mezi druhy s hlavním obdobím růstu v létě, s krátkou dormancí v době nejvyšších teplot. Pěstování, nečiní žádné potíže a semenáče kvetou již druhým rokem po výsevu. Zimujeme při teplotě 10-15 ˚C.
|
Ariocarpus bravoanus subsp. hintonii (Stuppy & N.P.Taylor) E.F.Anderson & Fitz Maurice 1997
Ariocarpus bravoanus subsp. hintonii et ses synonymes
Ariocarpus fissuratus var. hintonii Stuppy & N.P.Taylor 1987
Ariocarpus bravoanus subsp. hintonii (Stuppy & N.P.Taylor) E.F.Anderson & Fitz Maurice 1997
Ariocarpus fissuratus subsp. hintonii (Stuppy & N.P.Taylor) Halda 1998