Nová stránka 0

Právě začaly kvést znovu Huernie.

Teplota je přes den okolo 20°C a v noci neklesá pod 12°C. Huernie nádherně rostou a musí se zalévat.

Huernia striata má zcela klasický vzhled. Její odspodu odnožující, vzpřímené, zelené, na přílišném světle na špičkách poněkud červenající stonky mají 4 žebra na hranách s řadami nevýrazných dužnatých marnil s měkkou špičkou. Výhony měří 5-10 cm. Květy o průměru 2-3 cm, vyrůstají z báze nových stonků, jsou široce zvonkovité, rozdělené na pět hlavních cípů, mezi nimiž jsou jakési náznaky dalších pěti podružných. Květy jsou nažloutlé s masově červenými, nepravidelně velkými proužky. Pěstitelsky je rostlina nenáročná - až na nízkou odolnost k mokru. Rozmnožujeme velmi snadno dělením trsů nebo zakořeňováním vyzrálých výhonů.

Cleistocactus samaipatanus et ses synonymes

Bolivicereus samaipatanus Cardenas 1951

Borzicactus samaipatanus (Cardenas) Kimnach 1960

Cleistocactus samaipatanus (Cardenas) D.R.Hunt 1987

Autres noms (synonymes hétérotypes):

Akersia roseiflora Buining 1961

Bolivicereus brevicaulis F.Ritter 1980

Bolivicereus croceus F.Ritter 1980

Bolivicereus rufus F.Ritter 1980

Stonek dlouze válcovitý, většinou keřovitého tvaru, jednotlivé výhony asi až 1,5 m dlouhé a asi 35-40 mm široké; žeber 14-16 zaoblených a přímých; areoly oválné asi 5-8 mm dlouhé s hnědavou a bělavou krátkou vatou. Okrajové trny většinou v počtu 13-22, asi až 30 mm dlouhé, tenké, pružné, žlutohnědé barvy. Středové trny jen na některých rostlinách. Květy až 40 mm dlouhé, zygomorfní, červené až tmavě purpurové. C. samaipatanus je dobře rostoucí rostlina. Semenáče dobře a rychle rostou a během 7-9 let dosahují květuschopné velikosti, tj. asi 40-70 cm výšky. Dospělé kvetoucí větve je výhodné seříznout a znovu zakořenit, čímž získáme menší, ale kvetoucí rostliny. Množení je snadné vegetativním způsobem, tj. zakořeněním odnoží. Zimujeme při teplotách okolo 10 °C.

Turbinicarpus jauernigii (MZ 474)

Stonek polokulovitě stlačený, o průměru až 6 cm při výšce 3 cm, s mohutným řepovitým kořenem. Epidermis tmavě šedozelená, případně s modravým nádechem. Bradavky zploštělé, relativně velké se zřetelnými areolami, které jsou v mládí opatřeny bělavou plstí. Trn pouze jeden, vyrůstající ze spodní části areoly, vzpřímený, prohnutý směrem k temenu, délky 5-10 mm, u báze šedavý, směrem ke špici tmavší, jemně vroubkovaný. Trny v období dospívání opadávají. Květy vyrůstají z temene, jsou široce nálevkovité, 25 mm dlouhé a až 20 mm v průměru, krémově žluté barvy s žlutohnědým, středním proužkem. Kvete často v několika vlnách, především však v podzimním období, květy se jednotlivě objevují i v průběhu zimy a předjaří. Pěstování T. jauernigii se nijak neliší od pěstování ostatních zástupců rodu. Zimní teploty kolem 10 stupňů.

Rod Ariocarpus je v plném květu.

Má snad, nejkrásnější květ.

Vlnou, prodírající se květ.

Květy se objevují v podzimních měsících a jejich barevný odstín je proměnlivý — od krémově bílé barvy až po sytě růžovou.

Rostlinu není třeba zvláště popisovat, její identifikace není obtížná. Jedná se o vysloveně miniaturní druh, růžice hrbolků obvykle nepřesahuje 8 cm. Hlavní část rostliny , dužnatý řepovitý kořen, který představuje až 80 % celkové hmotnosti, je vtažen do půdy a v období sucha se „zatahuje" i vegetační vrchol rostliny, takže na povrchu zůstává jen těžko postřehnutelný chomáček polosuchých hrbolků. Jako ostatní ariokarpusy, kvete na podzim a to až 5 cm dlouhými, výrazně červenými květy. Tuto rostlinu lze pěstovat i na vlastních kořenech v dokonale propustném substrátu ,toho dosáhneme přidáním písku, štěrku, případně i antuky. V létě vyžaduje velmi teplé a světlé stanoviště, v zimě pak naprosté sucho. Největší nebezpečí hrozí pravokořenným; i roubovaným rostlinám v období po odkvětu, kdy zbytky květů zůstávají na rostlině. V tomto podzimním období je nutné udržovat vyšší teplotu, aby nedošlo k plesnivění a zahnívání zbytků květů, od kterých se může hniloba rozšířit na celou rostlinu.

Huernia loeseneriana

Právě začaly kvést znovu Huernie.