Nová stránka 0

Venku se udělalo krásně a už to zase kvete.

Také, kvete ještě pár Mammillárek.

Weingartie, mají nejvíce květů.

Na pěstování, nejsou moc náročné a kvetou krásně.

Coryphantha nickelsiae et ses synonymes

Mammillaria nickelsiae K.Brandegee 1900

Coryphantha nickelsiae (K.Brandegee) Britton & Rose 1923

Jedna z mála rostlin rodu Coryphantha, s červeným květem.

Snadno a krásně kvete.

Dnes je veden také jako: Melocactus depressus Hook. 1838- Melocactus violaceus Pfeiff. 1835

Jedná se o malý, hezký melokaktus, jehož tělo dorůstá velikosti kolem 10x10 cm. Cefálium je složené z hustých, červenohnědých, nepíchavých štětin a z bělavé vaty. M.depressus vyhledává mělké kapsy a terasy s navátým pískem a trochou humusových materiálů, kde je bohaté osazenstvo travin, mechů a lišejníků. Přestože se jedná o malé a rychle dospívající melokaktusy, nejsou zkušenosti s jejich pěstováním zdaleka tak příznivé jako s jinými druhy. V podstatě se jedná o nároky na mírně kyselý substrát, který musí být dobře propustný, hlavně však na trvale vysoké teploty, které jsou charakteristické pro mořská pobřeží tropů a subtropů.Teploty pod 15 °C - pokud trvají delší dobu- tento druh melokaktusů poškozují.

Echinopsis obrepanda var. purpurea

Komplex Echinopsis obrepanda zahrnuje asi 20 druhů. V Backebergově pojetí jsou zahrnuty do rodu Pseudolobivia. Druhy na jednotlivých lokalitách vykazují určitou uniformitu, ale v rámci celého areálu výskytu plynule přechází jeden druh do druhého. V kultuře se rozdíly ještě více zmenšují, takže některé „druhy" nelze rozlišit. W. Rausch. rozeznává bělokvětou Echinopsis obrepanda od Cochabamba, purpurově kvetoucí var. purpurea od Tapacari a Toralapa. U Totora roste oranžovočervená var. calorubra. V roce 1965 u Vila-Vila nalezl W. Rausch menší formu, kterou pro krátký květ zařadil mezi lobivie, stejně jako červenokvětou rostlinu od Molinos. Forma od Vila-Vila dnes figuruje jako var. mizquensis, druhá rostlina jako var. aguilari. Zbývající druhy zařadil jako synonyma převážně k var. obrepanda a to bez ohledu na barvu květu, velikost a vzhled těla.

Echinopsis obrepanda var. purpurea

Stonek jednoduchý, zřídka odnožující, polokulovitý, až 150 mm široký, temeno snížené, hrbolaté, pokožka leskle tmavě zelená; kořen řepovitě zesílený. Žeber 17-18, přímá, ostrá, až 20 mm vysoká. Areoly, 15-30 mm vzdálené, oválné, šikmé, pokryté bohatou vlnou, teprve později olysávající. Okrajových trnů 9-11, šídlovité, tuhé, zakřivené, silně píchavé, dolní trn nejkratší, někdy sotva 10 mm dlouhý, postranní v párech, nejdelší až 30 mm dlouhé; středové trny chybějí, nebo 1-3, dolní nejdelší, až 30 mm dlouhý; všechny trny tmavé, na bázi světleji hnědé, později šednoucí. Květy postranní, z horní části areoly vznikající, 180-200 mm dlouhé, 170-190 mm široké; purpurové. Pěstování v kultuře nečiní větších potíží. Pro pěstování E. obrepanda platí: hodně světla, čerstvého vzduchu a dostatek vody v nárazových dávkách raději až po předchozím vyschnutí substrátu v období vegetace, kdy lze s úspěchem uplatnit i volnou kulturu. Zimování chladné, při teplotách 5-10°C, a raději zcela suché.

Také, ještě kvetou.

Stonek jednotlivý, válcovitý až kuželovitý, 5-15 mm vysoký a 13-25(-30) mm široký, s nepatrnými hrboly, temeno vpadlé. Kořeny často rozdělené, masité, víceméně řepovité, 20-70 mm dlouhé a 20-30 mm široké. Areoly protáhlé, asi 1 mm dlouhé a 0,5 mm široké, v mládí plstnaté, temeno s hustou vatou. Trny v počtu 8-15, uspořádané ve 3-6 párech, přitisklé, 0,3-0,7 mm dlouhé, s drsným povrchem, starší trny sklovitě bílé s tmavší bází, zprvu téměř černou; středové trny chybějí. Květ, asi 10 mm dlouhý a 20 mm široký, bílý až růžový. Yavia dobře srůstá se všemi užívanými podnožemi a ve velikosti asi 2 cm dospívá a kvete. Právokořenná kultura však stále činí obtíže.

První, probuzený Ariocarpus.

Také Parodie kvetou.

Rostlina tvoří husté shluky těl, jejichž průměr bývá 2-3 centimetry. Jednotlivé výhony mají mnoho žeber, které jsou po celé délce děleny výraznými hrbolky, z nichž vyrůstají trojice poměrně tvrdých štětin, představujících modifikované listy. Zatímco dva z ostnů směřují šikmo dolů, zbývající kolmo vzhůru. To dodává rostlině vzhled připomínající některé druhy kaktusů. Opravdovou ozdobou této skvostné rostliny jsou květy, které se objevují průběžně od jara do podzimu a vyrůstají z úpatí trsu těl. Květy jsou 15 i víc cm dlouhé. Jejich květní trubka je krémové barvy, hustě posetá drobnými červenohnědými skvrnami. Koruna je pěticípá a její cípy tvoří před rozvinutím květu špičatý hrot. Pěstování je trochu náročnější, zálivka musí být opatrnější, při trvalejším přemokření dochází k hnilobě. Množení provádíme, řízkováním nebo dělením trsů.

Semenáče pořád zalévam a tak i kvetou.

Coryphantha (Engelm.) Lem. 1868

Venku se udělalo krásně a už to zase kvete.