Thelocactus leucacanthus subsp. schmollii (Werderm.) Mosco & Zanovello 1999
Thelocactus leucacanthus subsp. schmollii (Werderm.) Mosco & Zanovello 1999
Gymnocalycium baldianum (Speg.) Speg. 1925
Gymnocalycium baldianum (Speg.) Speg. 1925
Gymnocalycium denudatum cv. Jan Šuba. PAŽ.
Gymnocalycium denudatum cv. Jan Šuba. PAŽ.
Mammillaria nana Backeb. ex Mottram 1980
Ferocactus hamatacanthus (Muehlenpf.) Britton & Rose 1922
Ferocactus hamatacanthus (Muehlenpf.) Britton & Rose 1922
Coryphantha elephantidens (Lem.) Lem. 1868
Coryphantha elephantidens (Lem.) Lem. 1868
Piaranthus compactus ?
Piaranthus compactus ?
Mammillaria polythele Mart. 1832
Mammillaria polythele Mart. 1832
Plectranthus ernestii
Thelocactus leucacanthus subsp. schmollii et ses synonymes
Thelocactus leucacanthus var. schmollii Werderm. 1939
Thelocactus leucacanthus subsp. schmollii (Werderm.) Mosco & Zanovello 1999
Thelocactus leucacanthus subsp. schmollii (Werderm.) Mosco & Zanovello 1999
Stonek krátce válcovitý, u báze odnožující, světle šedozelený, hrboly seřazené asi do 12 žeber, areoly od sebe vzdálené až 15 mm, zpočátku pokryté žlutobílou vlnou. Okrajových trnů 13-19, paprskovitě rozložených, k tělu přiléhajících, až 15 mm dlouhých, bělošedých, zpočátku nažloutlých a na bázi nahnědlých; středový trn většinou jeden. Květ asi 40 mm dlouhý a 60 mm široký, karmínově fialový, lesklý. Pěstování nečiní vážné potíže, platí obdobné zásady jako pro pěstování dalších druhů rodu Thelocactus: hodně světla přes sezónu, ale také v zimě, v době vegetace dostatek tepla. Zálivku volit spíše opatrnější, zalévat po předchozím proschnutí substrátu, substrát musí být dobře propustný, obohacený vápencem. Dospělé rostliny snesou v zimě bez problémů i teploty těsně nad bodem mrazu. Optimální teplota při zimování je 8-10°C.
Gymnocalycium baldianum et ses synonymes
Echinocactus baldianum Speg. 1905
Gymnocalycium baldianum (Speg.) Speg. 1925
Autres noms (synonymes hétérotypes):
Echinocactus sanguiniflorus Werderm. 1932
Gymnocalycium sanguiniflorum (Werderm.) Werderm. 1936
Tělo zploštěle kulovité, tmavě popelavě šedozelené, solitérní, 40-70 mm široké a 25 mm vysoké s mírně vnořeným temenem bez vlny; 9-11 oblých žeber, 5-8 mm vysokých a 10-15 mm širokých, poměrně hlubokými příčnými zářezy zcela rozdělených do 4-6 hrbolců, které nejsou symetrické a dole jsou více méně bradavkovité. Areoly hluboce vnořené, téměř eliptické, 3 mm dlouhé a 1,5 mm široké, 5-7 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů 3-7, většinou 5, přímých nebo lehce zahnutých, špinavě světle popelavě šedých, 7-12 mm dlouhých; středové trny chybějí. Květy, purpurově červené. Při pěstování se nesetkáváme s žádnými potížemi, rostlinám vyhovuje humóznější substrát, přistíněné stanoviště a během růstu teplota 30-35 °C, v době zimního klidu úplné sucho a teplotu okolo10 °C.
Gymnocalycium denudatum cv. Jan Šuba
Hybridní druh vznikl křížením bělokvětého G. denudatum, a červeně kvetoucího G. baldianum. Až po několika letech křížení , jedna z matečních rostlin nasadila semeník s velkými červenými semeny, která stoprocentně vyklíčila. Značně velké semenáče se podobaly mateční rostlině G. denudatum a třetím rokem vykvetly velkými růžovými květy, které po odkvětu bez umělého sprášení nasazovaly velké semeníky s klíčivými semeny. Další generace rostlin se vyznačovala jednotností, jen v barvě květů se vyskytovaly odstíny od bílé, růžové až po karmínově červenou barvu. Selekcí byly získány rostliny, které mají velké růžově červené květy. Vlastností tohoto nového druhu je samosprašnost a odolnost proti chorobám a škůdcům.Rostlina byla pojmenována na počest čs. kaktusáře Jana Šuby z Týnečku u Olomouce. Pěstujeme je v živné a propustné zemi, v době růstu je dostatečně zaléváme. Nesnášejí přímé sluneční záření. Rozmnožujeme je snadno ze semen. Kdysi módní a žádaná rostlina je dnes vzácná.
Stonek ploše kulovitý až kulovitý, jednotlivý i odnožující, až 50 mm široký a vysoký; kořen řepovitý; temeno mírně vpadlé. Bradavky hustě uspořádané, měkké, válcovité, 5-9 mm dlouhé, nemléčící, tmavě až olivově zelené; axily s ojedinělými vlásky a štětinami; areoly šikmo dolů skloněné, 1 mm velké, v mládí s trochou plsti; okrajových trnů 15-25, paprskovitě uspořádané, štětinovité, 2-7 mm dlouhé, horní kratší a slabší, přímé, plstnaté až pýřité, skelně bílé se žlutou bází; středový trn zprvu žádný, později 1-2 (-4), 3-8 mm dlouhé, dolní většinou háčkovitý, ostatní jehlovité, hnědé nebo černé. Květy široce nálevkovité, 15-20 mm dlouhé a široké, bílé až žlutavé, někdy s nevýrazným nahnědlým středním proužkem. M. nana nečiní při pěstování žádné potíže. Roste dobře v normálním propustném substrátu, v létě snáší vydatnou zálivku. Kvete ochotně a květy jsou samosprašné. Množení je snadné jak semeny, tak i oddělením odnoží.
Ferocactus hamatacanthus et ses synonymes
Echinocactus hamatacanthus Muehlenpf. 1846
Ferocactus hamatacanthus (Muehlenpf.) Britton & Rose 1922
Bisnaga hamatacantha (Muehlenpf.) Orcutt 1926
Hamatocactus hamatacanthus (Muehlenpf.) F.M.Knuth 1935
Autres noms (synonymes hétérotypes):
Echinocactus longihamatus Pfeiff. 1848
Echinocactus longihamatus var. crassispinus Engelm. 1856
Ferocactus hamatacanthus var. crassihamathus (Engelm.) L.D.Benson 1974
Tělo jednoduché, vejčité, 150-300 (vzácně až 600) mm vysoké, široké 75-200 mm. Žeber 12-17,nepříliš širokých. Trny poměrně husté, avšak nezakrývající tělo; středových trnů 4-8, svítivě červených až hnědavých, dolní je nejdelší, ostře hákovitě zakončený a často obloukovitě prohnutý, až 150 mm dlouhý. Květy žluté, 70 mm široké a dlouhé, výrazně vonné. Ferocactus hamatacanthus roste bez potíží na vlastních kořenech a není ho třeba roubovat, prospívá mu teplé a slunné prostředí, propustný hrubozrnný substrát a opatrný střídavý zálivkový režim.
Coryphantha elephantidens et ses synonymes
Mammillaria elephantidens Lem. 1838
Coryphantha elephantidens (Lem.) Lem. 1868
Autres noms (synonymes hétérotypes):
Mammillaria recurvispina De Vriese 1839
Coryphantha recurvispina (De Vriese) Bremer 1976
Mammillaria bumamma Ehrenb. 1849
Coryphantha bumamma (Ehrenb.) Britton & Rose 1923
Coryphantha greenwoodii Bravo 1970
Coryphantha garessii Bremer 1980
Tělo v mládí jednoduché, ploše kulovité, později odnožující, do 140 mm výšky a 200 mm šířky; časem vytváří trsy o průměru až 0,6 m; barva epidermis sytě až tmavozelená, na úpalu načervenalá. Bradavky výrazně veliké, až 40 mm dlouhé a 20 mm široké, zakončené vlasatými areolami o průměru 6-8 mm. Trny silné, žlutavé s hnědou špičkou, někdy celé hnědé; okrajových trnů 5-9 (počet může kolísat i na jedné rostlině) o délce asi 20 mm, obloukovitě prohnutých a paprskovitě rozprostřených. Květy veliké, asi 100 mm v průměru, svítivě růžové až červenorůžové s červeným jícnem. C.elephantidens vyžaduje dostatečně výživnou půdu a vydatnou zálivku v době vegetace, v zimě chladno a sucho při dostatku světla. Tento druh je cizosprašný.
Piaranthus compactus ? Nová rostlinka, bohužel neznámého jména. Na internetu jsem našel pouze Piaranthus comptus s trochu jiným květem.
Mammillaria polythele et ses synonymes
Mammillaria polythele Mart. 1832
Autres noms (synonymes hétérotypes):
Mammillaria tetracantha Pfeiff. 1837
Mammillaria kewensis Salm-Dyck 1850
Neomammillaria hoffmanniana Tiegel 1934
Mammillaria hoffmanniana (Tiegel) Bravo 1937
Mammillaria ingens Backeb. 1942
Mammillaria kelleriana Schmoll ex R.T.Craig 1945
Mammillaria neophaeacantha Schwarz ex Backeb. 1949
Mammillaria subdurispina Backeb. 1949
Mammillaria xochipilli Repp. 1987
Mammillaria tetracantha Pfeiff. 1837 : voir Mammillaria polythele
Stonek jednotlivý, zprvu kulovitý, později sudovitý až krátce válcovitý, dosahující délky až 400 mm a 150 mm široký; pokožka jasně až světle zelená; bradavky dole kýlnaté, kuželovité, asi 8-12 mm dlouhé; axily jen s nepatrnou vlnou; areoly eliptické až 4 mm dlouhé, vlnaté. Trny 2-4, odstávající, 20-30 mm dlouhé, zahnuté, ve spodní části vždy žluté, na konci hnědavě žluté až hnědavé. Květy ve věnci okolo temene, asi 10 mm velké, jasně červené barvy s výrazným středovým pruhem. Semenáče i dospělé rostliny jsou odolné vůči většině houbových onemocnění, dobře snášejí suché a chladné zimování (poklesy mírně pod nulu v suchém, dehydrovaném stavu nejsou nebezpečné) i v úplné tmě. Obdobím kvetení je konec jara a letní měsíce.
V přírodě se druh vyskytuje jako 1-2 m vysoký polokeř s nápadně ztlustlými větvemi. Bizarně zprohýbané starší výhony jsou pokryty podélně zvrásněnou světle hnědou až bělavou kůrou. Okrouhlé, jemně plstnaté listy vyrůstají v protistojných dvojicích v zaškrcovaných stonkových internodiích a s přibývajícím věkem a velikostí rostliny se postupně zmenšují. Estetickou hodnotu mají i drobné modré kvítky v klasovitých terminálních květenstvích. Celá rostlina je mírně aromatická. V posledních letech obliba druhu vytrvale stoupá: je velmi vzhledný, rychle roste (a tloustne!) a přitom je udržitelný v malých rozměrech, tolerantní vůči přísuškům i přelití, dobře prosperuje v polostínu i na plném slunci a kvalitně přezimuje i při pokojové teplotě! Pěstování je naprosto jednoduché, rostliny je dobré „trápit" v malých květnících a často tvarovat zaštipováním - tímto způsobem lze už za pouhý rok vytvořit hezkou pokojovou „bonsaj". Rostlina kvete vícekrát do roka, pochází z jihoafrického Natalu.
|
Thelocactus leucacanthus subsp. schmollii (Werderm.) Mosco & Zanovello 1999
Thelocactus leucacanthus subsp. schmollii et ses synonymes
Thelocactus leucacanthus var. schmollii Werderm. 1939
Thelocactus leucacanthus subsp. schmollii (Werderm.) Mosco & Zanovello 1999