Nová stránka 0

Neolloydia conoidea et ses synonymes

Mammillaria conoidea DC. 1828

Echinocactus conoideus (DC.) Poselg. 1853

Neolloydia conoidea (DC.) Britton & Rose 1923

Coryphantha conoidea (DC.) Orcutt ex A.Berger 1929

Pediocactus conoideus (DC.) Halda 1998

Autres noms (synonymes hétérotypes):

Neolloydia texensis Britton & Rose 1923

Neolloydia ceratites (Quehl) Britton & Rose 1923

Stonek zpočátku jednotlivý, později často na bázi, zřídka z boku stonku odnožující, cylindrický, až 150 mm vysoký a 50 - 80 mm široký ; epidermis modře šedozelená, bradavky vejčité, na hrotě tupě ukončené. Okrajové trny v počtu 15-18, tenké a tvrdé, 8-15 mm dlouhé, bílé až sklovité, později šedé; středové trny nejčastěji 3-5, doširoka rozprostřené, tmavé až černé, 10-30 mm dlouhé. Květ 30 - 60 mm široký, světle až tmavě fialový, plod kulovitý, žlutý až hnědý. Pěstování N. conoidea vyžaduje, maximum slunečního osvitu, stálý pohyb vzduchu, snad nejlépe roste při venkovní kultuře. Vhodný je substrát s neutrální či mírně zásaditou reakcí. Doporučuje se dvakrát či třikrát do roka mírné přihnojení hnojivem s nízkým obsahem dusíku. Teplota zimoviště vyhoví okolo 10 °C.

Turbinicarpus schmiedickeanus subsp. dickisoniae et ses synonymes

Turbinicarpus schmiedickeanus var. dickisoniae Glass & Foster 1982

Neolloydia schmiedickeanus var. dickisoniae (Glass & Foster) E.F.Anderson 1986

Turbinicarpus dickisoniae (Glass & Foster) Glass & Hofer 1997

Pediocactus schmiedickeanus var. dickisoniae (Glass & Foster) Halda 1998

Turbinicarpus gracilis subsp. dickisoniae (Glass & Foster) Panarotto 1998

Turbinicarpus schmiedickeanus subsp. dickisoniae (Glass & Foster) N.P.Taylor 1998

Turbinicarpus schmiedickeanus subsp. flaviflorus et ses synonymes

Turbinicarpus flaviflorus G.Frank & A.B.Lau 1979

Turbinicarpus schmiedickeanus var. flaviflorus (G.Frank & A.B.Lau) Glass & Foster 1979

Turbinicarpus schmiedickeanus subsp. flaviflorus (G.Frank & A.B.Lau) Glass 1997

Pediocactus schmiedickeanus var. flaviflorus (G.Frank & A.B.Lau) Halda 1998

Turbinicarpus schmiedickeanus subsp. gracilis et ses synonymes

Turbinicarpus gracilis Glass & Foster 1976

Turbinicarpus schmiedickeanus var. gracilis (Glass & R.Foster) Glass & R.Foster 1977

Turbinicarpus schmiedickeanus subsp. gracilis (Glass & Foster) Glass 1997

Pediocactus schmiedickeanus var. gracilis (Glass & Foster) Halda 1998

Kulovitá, později sloupovitá, až 40 cm dlouhá a 12 cm široká rostlina. Stonek je zelený a má asi 17 spirálovitých žeber, hustě posetých oblými bradavkami. Areoly jsou hnědé s bílou vatou a obsahují okolo 40 jemných přímých štětinovitých trnů, bílé, žluté až načervenalé barvy; středové trny lze sotva rozeznat, výrazný je většinou jeden, až 5 cm dlouhý. Květy vyrůstají koncem jara a v létě, jsou asi 5 cm velké, oranžově žluté až sytě červené. - Vyžaduje hodně slunce; běžný substrát; minimální teplota 10 °C.

L. arachnacantha v. torrecillasensis (Card. 1956) H. Friedrich

Tělo ploše kulovité, odnožující, až 20 mm vysoké a 40 mm široké, vrchol mírně vpadlý; kořen řepovitý; epidermis svěže zelená; žeber 16, nízká, na bázi široká, areoly kruhovité, 5 mm od sebe vzdálené, s bělavou plstí, která později mizí. Okrajových trnů 6-7, k tělu přitisklé, až 10 mm dlouhé, šedé, na vrcholu rezavě hnědé; středový trn 1, někdy chybí, až 10 mm dlouhý, nahoru zahnutý, šedý. Květ široce nálevkovitý, až talířovitý, 80 mm dlouhý a 60 mm široký, červený až karmínový. Varieta torrecillasensis pochází z vysokých poloh a v kultuře vyžaduje dostatek světla a čerstvého vzduchu. Při letní stagnaci musíme opatrně zalévat, protože v trvale mokrém substrátu hrozí nebezpečí hniloby kořenů. Při teplém zimování nad 10 st.C se rostliny snadno probouzejí a začínají růst.

Mammillaria mazatlanensis et ses synonymes

Mammillaria mazatlanensis K.Schum. ex Gürke 1901

Chilita mazatlanensis (K.Schum. ex Gürke) Orcutt 1926

Ebnerella mazatlanensis (K.Schum. ex Gürke) Buxb. 1951

Autres noms (synonymes hétérotypes):

Neomammillaria occidentalis Britton & Rose 1923

Chilita occidentalis (Britton & Rose) Orcutt 1926

Mammillaria occidentalis (Britton & Rose) Boed. 1933

Ebnerella occidentalis (Britton & Rose) Buxb. 1951

Zásadně trsovitá rostlina se šedozelenými stonky asi 12 cm dlouhými a 4 cm tlustými. Bradavky jsou kuželovité. V axilách je několik krátkých štětin. Areoly nesou přibližně 12 bílých okrajových trnů, asi 1 cm dlouhých, a 3—4 načervenale hnědé středové trny, až 1,5 cm dlouhé. Světle karmínové květy, které se objevují v letních dnech, jsou asi 4 cm velké. - Vyžaduje mírný stín; běžný substrát; minimální teplota 10 °C.

Popis rostliny jako Mammillaria luethy i provedl G. S. Hinton:

Mammillaria luethyi G. S. Hinton , Phytologia 80 (1): 58-61 (1996). Typus: Hinton et al. 25771 (Herbarium Ceo. B. Hinton)

Drobná M. luethyi je na stanovišti dobře schovaná. Sněhobílá tělíčka sotva vyčnívají z půdy, která je pokrytá jemnou bílou vápencovou sutí. Rostou jednotlivě nebo mírně obrážejí až 8 hlavami. Temeno je zaoblené až sploštělé a tělo má asi 1,5 cm v průměru. Podzemní část stonku je řepovitá a nahá, slabě zvrásněná a přechází ve více silně sukulentních kořenů, které jsou až 6 mm silné. Mamily jsou hustě sestavené a přímé. Jsou velmi tenké, válcovité, až 5,5 mm dlouhé a 1,3 mm silné, tmavozelené až tmavočerveně naběhlé s červenavou nebo bělavou bází. Mimo oblast temene zasychají a opadávají, takže podzemní část stonku je hladká. Areoly mají několik průsvitných vlásků a až 80 - 100 bílých, 0,4 až 0,6 mm dlouhých, přímých nebo lehce paprskovitě uspořádaných trníčků, které jsou sestaveny ve více řadách velmi hustě a tvoří plochý polštářek o průměru 1,3-1,8 mm, který zcela zakrývá vrchol mamily. Květ je asi 2 cm dlouhý a široký a je fialově bílý. Rostliny se pěstují převážně roubované.

Stonek kulovitý, zelený, 13-50 mm široký, temeno vpadlé, méně otrněné než zbytek stonku. Žebra rozlišitelná jen v temeni, brzy rozpadlá do hrbolů asi 2-3 mm vysokých, na bázi 3-6 mm širokých; areoly kulaté, 1-2 mm široké, 3-6 mm od sebe vzdálené, s bílou až hnědavou plstí. Okrajové trny tence jehlovité, přímé, bílé, 3-7 mm dlouhé, v počtu 10-I5; středové trny 2-6, červenavě hnědé, výrazně silnější, smíšených délek, nejdelší 10-25 mm, často vzhůru ohnuté. Květy 18-20 mm dlouhé, 4-6 mm široké, červenooranžové. Plod zelenočervený, semena 1,2 mm dlouhá, 1,0 mm široká, černá, jemně hrbolkovitá. Rebutia (Aylostera) robustispina, je horská rostlina, vyžaduje hodně čerstvého vzduchu, zaléváme jen mírně, abychom udrželi přirozený vzhled. Při nadměrné zálivce se stonky vytahují, areoly řídnou, trny se stávají kratšími a tenčími. Jinak s ní nejsou větší potíže.

Neolloydia conoidea (DC.) Britton & Rose 1923

Neolloydia conoidea et ses synonymes