Nová stránka 0

Omlouvám se za krátké odmlčení, které zapříčinila nemoc. Bačůvka

Thelocactus leucacanthus et ses synonymes

Echinocactus leucacanthus Zucc. ex Pfeiff. 1837

Thelocactus leucacanthus (Zucc. ex Pfeiff.) Britton & Rose 1923

Ferocactus leucacanthus (Zucc. ex Pfeiff.) N.P.Taylor 1979

Autres noms (synonymes hétérotypes):

Cereus maelenii Pfeiff. 1837

Cereus tuberosus Pfeiff. 1837

Echinocactus ehrenbergii Pfeiff. 1838

Thelocactus ehrenbergii (Pfeiff.) F.M.Knuth 1935

Echinocactus porrectus Lem. 1838

Thelocactus porrectus (Lem.) F.M.Knuth 1935

Thelocactus leucacanthus var. porrectus (Lem.) Backeb. 1961

Thelocactus sanchezmejoradai J.Meyran 1958

Thelocactus leucacanthus var. sanchezmejoradai (J.Meyran) Backeb. 1961

Nízký, ploše kulovitý stonek dorůstá 8-10 cm šířky, epidermis je tmavě zelená, někdy až s odstínem dohněda. 16 plochých žeber je členěno na hrbolce, oddělené příčnou rýhou. Z areol vyrůstá obvykle 3-5 trnů, pouze několik mm dlouhých. Květ je až 3,5 cm dlouhý, květní trubka zelená, okvětní lístky bílé s narůžovělým jícnem.

Pěstování je zcela bez problémů. Stejně jako ostatní gymna ,vyžaduje mírně kyselý substrát s přídavkem rašeliny a vyhovuje mu spíše mírný stín než přímý sluneční úpal. Množíme výsevem semen, minimální teplota 10 °C.

Mammillaria tetrancistra et ses synonymes

Mammillaria tetrancistra Engelm. 1852

Phellosperma tetrancistra (Engelm.) Britton & Rose 1923

Stonek, jednotlivý nebo odnožující, až 100 mm vysoký a 50 mm široký. Temeno, kryté slabou vlnou a trny; bradavky měkké, štíhlé, kuželovité, asi 10 mm dlouhé, nemléčící, šedozelené; axily holé nebo s krátkou světlou vlnou, někdy se štětinkami; areoly 3x2 mm velké, s krátkou vlnou, brzy holé. Okrajových trnů 30-40 (60), uspořádané ve dvou řadách, až 14 mm dlouhé, sklovitě bílé, se světle hnědou bází a s jemným hnědým hrotem; středové trny 1-2(4), asi 10-20 mm dlouhé, jemně jehlovité, nejdelší dolů směřující, jeden nebo všechny háčkovité, hladké, hnědé až černé, ztlustlá báze světlejší. Květy, 40-50 mm dlouhé a široké, karmínově růžové. Ve sbírkách jde o dosti náročnou rostlinu, vyžadující co nejvíce slunce, světlé umístění, dostatek čerstvého vzduchu, písčitojílovitý substrát s příměsí štěrku a chladné zimování. Není to druh pro začátečníky.

Běžně prodávaná rostlina. Víc jsem nenašel, ale i tak je krásná, nenáročná, bohatě kvetoucí Matucana.

Stonek ploše kulovitý, až 50 mm široký, 30 mm vysoký, na bázi odnožuje, s kuželovitým, řepovitým kořenem, pokožka tuhá, světle zelená, matná, vrchol vpadlý, pokryt světle šedou vlnou a krátkými, zakroucenými trny. Žeber 9-11, asi 10 mm vysoká a 8 mm široká, na hřebeni a bocích hustě zvrásněná, v brázdách mezi žebry zvláštní, vrásčitá vedlejší žebra, avšak bez areol. Areoly hustě řazené, asi 2 mm od sebe vzdálené a 1 mm široké, mladší mají 1-3 zkroucené trny, tuhé, dole ploché, brzy však odpadávají, šedé, 3-4 mm dlouhé. Květy 10 mm dlouhé, 8 mm široké, bílé s červeným nádechem. Pro velkou choulostivost bývá téměř vždy roubován.

Escobaria zilziana et ses synonymes

Coryphantha zilziana Boed. 1930

Neobesseya zilziana (Boed.) Boed. 1933

Escobaria zilziana (Boed.) Backeb. 1961

Stonek odnožující a tvořící skupiny, jednotlivé stonky až 100 mm vysoké a 35 mm široké, bradavky světle modrozelené, matně lesklé, štíhlé, kuželovité, asi 10 mm dlouhé a při základu 5-6 mm široké s holou brázdou na horní straně; areoly okrouhlé, vlnaté, ve stáří holé. Okrajové trny přímé, jehlovité, až 15 mm dlouhé, v počtu 12—30, matně bílé nebo s tmavší, někdy až černou špicí; středové trny 1-3, poněkud delší než okrajové, délky až 30 mm, žlutohnědé barvy s tmavší špicí nebo téměř celé černé. Nálevkovitý květ, 25 mm dlouhý, 30 mm široký, okvětní lístky bělavé, bledě žluté až olivově hnědé se světlejším a obrveným okrajem a tmavším středovým proužkem stejného odstínu. Pro úspěšné pěstování E. zilziana stačí dodržet zásady běžné pro pěstování ostatních mexických druhů pocházejících z pouštních a polopouštních formací. S ohledem na zachování přirozeného charakteru rostlin je doporučováno pěstování na vlastních kořenech. Při dostatku světla a tepla kvetou rostliny od jara do podzimu.

Gymnocalycium ochoterenae subsp. vatteri et ses synonymes

Gymnocalycium vatteri Buining 1950

Gymnocalycium ochoterenae subsp. vatteri (Buining) Papsch 1993

Tělo ploše kulovité, 40 mm vysoké a 90 mm široké, trávově až olivově zelené; žeber 11, u základny 25 mm široká, 10-12 mm vysoká, rozdělená žlábky. Areoly v prohlubeninách na vrcholech hrbolků, 5 mm široké, s tmavší, špinavě šedou vlnou. Areoly nesou 1-3 (i 5) žlutavě hnědé přitisklé trny, asi 20 mm dlouhé, až 2 mm silné. Květy jsou bílé, občas s načervenalým středem a jsou asi 5 cm dlouhé a 4 cm široké. G.vatteri je zcela nenáročný, dosti pomalu rostoucí druh. Vyžaduje plné osvětlení; běžný substrát; minimální teplota 10 °C.

Thelocactus ehrenbergii (Pfeiff.) F.M.Knuth 1935

Omlouvám se za krátké odmlčení, které zapříčinila nemoc. Bačůvka