Nová stránka 0

Tělo jednotlivé, někdy i mírně odnožující, kulovité, až 15 cm vysoké i široké. Epidermis je lesklá, jasně zelená. Až 16 žeber je příčnými zářezy děleno do podlouhlých, zaoblených hrbolců. Trny jsou žlutohnědé, někdy až červenohnědé; okrajových trnů je 25-30, nestejných, nejvýše 25 mm dlouhých. Obtížně odlišitelné jsou trny středové, kterých je 3-7 a jsou 25-45 mm dlouhé. Květy, vyrůstající z mladých areol v blízkosti středu temene, jsou až 9 cm dlouhé a 5-7 cm široké. Trubka, porostlá trochou bělavých vlasů, je žlutá, jícen je oranžový a barva okvětních lístků přechází od oranžově žluté u báze až po sytě červenou na koncích okvětních lístků. M. aurantiaca je dobře prospívající rostlina. Vyhovuje jí světlé stanoviště, dobře větrané s bohatou zálivkou a dostatkem minerálních látek v substrátu, podporujících krásné a bohaté vytrnění. Teploty zimního stanoviště by neměly klesat pod 10 °C.

Stonek sloupovitý, až 400 mm vysoký, 80 mm široký, jednotlivý, v kultuře vzácně odnožující; epidermis matná, šedozelená. Žeber 12, ostrá, přímá; areoly 10-15 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů 7-9, jehlovité, tmavě hnědé až černé, ve stáří šedé, 10-20 mm dlouhé, středový trn 1, až 45 mm dlouhý, jehlovitý až šídlovitý, odstávající, černý, později šedavý. Květy žluté až citrónově žluté, 70 mm dlouhé a široké. Rostlina je nenáročná na pěstování a je vhodná i pro začátečníky. Zimní stanoviště chladné s teplotami 5-8 °C. Roubování je zbytečné.

Snadno se pěstuje, bohatě a opakovaně kvete.

Stonek 130 -150 mm široký, až 50 cm dlouhý, tmavě zelený, zřídka odnožující . Žebra v počtu 15 -16, asi 20 mm vysoká a až 30 mm široká, rovná, v průřezu téměř trojúhelníkovitá. Areoly ve stáří s hustou bílou vlnou, kruhovité až oválné, vzdálenost mezi nimi 4 - 6 mm. Trny v počtu 15 - 20, jehlovité, ohebné, měkké většinou prohnuté, žlutohnědé až světle hnědé, středové a okrajové trny téměř stejné, 10 -14 mm dlouhé, 3 dolní nejdelší. Květy 50 - 60 mm široké, lesklé zlatožluté nebo citrónově žluté. N. warasii je snadno pěstovatelný, na substrát není náročný, vyhovuje mu mírně kyselá reakce. Zimování ,zcela bez vody minimální teplota 10 °C.

Snadno se pěstuje, bohatě a opakovaně kvete.

Rostlina víceméně kulovitá , až 10 cm vysoká a 6 — 7 cm široká, odspodu bohatě odnožující. Stonky jsou tmavozelené se 14—15 žebry; areoly jsou asi 1 cm od sebe vzdálené a nesou zhruba 8—10 černohnědých trnů. Kvete opakovaně v letních dnech , krásně červenými, až 9 cm dlouhými a 8 cm širokými květy. Pěstování v běžných podmínkách nedělá větší problémy. Při dostatku světla a v dobře větraném skleníku , bohatě kvete. Vyžaduje slunce; běžný substrát; minimální teplota 10 °C.

Tělo drobné, téměř kulovité, 35 mm vysoké, 30 mm v průměru, zpravidla jednotlivé, zřídka odnožující; epidermis světle šedozelená až šedě modrozelená. Kořen kratší, řepovitý. Bradavky oblé, v řadách 5 : 8; areoly okrouhlé, asi 2 mm v průměru, s trochou bílé krátké vaty, axily zpočátku mírně vlnaté, později holé. Okrajové trny tence jehlovité, bílé, až 15 mm dlouhé, v počtu 20, paprskovitě rozložené; středový trn jeden, odstávající, až 20 mm dlouhý, silně háčkovitý, silnější než okrajové, u báze žlutavý, ke špičce plynule tmavší, v háčku až tmavohnědý. Květy asi 25 mm dlouhé a 25-40 mm široké; purpurově růžové. - Roste dobře na vlastních kořenech při dostatku přímého slunce a tepla v dobře propustném substrátu a mírné zálivce. Zimování při 10-12 st.C (nikdy ne pod 8 st.C), raději světlé vzhledem k poměrně časné násadě poupat.

Květináč 5x5, rostlina 5x7 cm a už krásně kvete.

Květ, 7 cm.

Thelocactus bicolor var. tricolor a Thelocactus bicolor var. bolaensis

Thelocactus tulensis subsp. buekii et ses synonymes

Echinocactus buekii Klein 1859

Thelocactus buekii (Klein) Britton & Rose 1923

Thelocactus tulensis var. buekii (Klein) E.F.Anderson 1987

Thelocactus tulensis subsp. buekii (Klein) N.P.Taylor 1998

Stonek jednotlivý, 2,5-6 cm vysoký a 7-18 cm široký, kulovitý či stlačeně kulovitý, epidermis žlutozelená až tmavě zelená, velmi často s červeným, případně bronzovým nádechem. Žebra nepříliš zřetelná; bradavky špičaté, 18-24 mm dlouhé, 11-25 mm široké. Středové trny 1-4, 15-55 mm dlouhé, červenavé až šedavé, okrajové trny výrazně kratší než trny středové, 4-5, 6-18mm dlouhé, 1-1,5 mm silné, přímé či prohnuté. Květy 3,5-4,5 cm široké, stejně tak dlouhé, růžově fialové. Pěstování T. buekii je poněkud problematičtější snad jen tím, že rostliny narůstají zvolna a nekvetou příliš ochotně.

Escobaria minima et ses synonymes

Coryphantha minima Baird 1931

Escobaria minima (Baird) D.R.Hunt 1978

Autres noms (synonymes hétérotypes):

Coryphantha nellieae Croizat 1934

Escobaria nellieae (Croizat) Backeb. 1961

Oblíbený hybrid , vlétě vytváří v několika vlnách červené květy, které mají průměr až 10 cm. Pěstování je bez problémů, v době vegetace vyžaduje dostatek slunce, čerstvého vzduchu a vydatnou zálivku, v době zimního klidu, úplné sucho a teplotu okolo10 °C.

Rod Weingartia, začíná, znovu kvést.

Ve skleníku, končí letní stagnace a začíná, to růst a kvést.

Turbinicarpus lophophoroides et ses synonymes

Thelocactus lophophoroides Werderm. 1934

Strombocactus lophophoroides (Werderm.) F.M.Knuth 1935

Turbinicarpus lophophoroides (Werderm.) Buxb. & Backeb. 1937

Toumeya lophophoroides (Werderm.) Bravo & W.T.Marshall 1956

Neolloydia lophophoroides (Werderm.) E.F.Anderson 1986

Pediocactus lophophoroides (Werderm.) Halda 1998

(Weingartia?, Echinopsis ?, Lobivia ?) (cinnabarina, acanthoplegma) ?

Weingartia jarmilae Halda

descr.: J. J. Halda,

typ.: VJ 551

nom.: [jarmilae], podle jména; Jarmila Haldová, manželka Josefa J. Haldy (CZ) experta na kaktusy, autora popisu

adnot.: Anderson, 2001 (dat. - Register Pfl.namen und Syn., 2006) - synonymum Echinopsis cinnabarina;

sign.:

merc. Chrudim:

merc. Koehres: GK 2008 S-4566 (W. jarmilae);

Stonek jednotlivý, někdy odnožující, rostliny, až 200 mm široké, kořen masivní, kolem 200 mm dlouhý i delší, barva epidermis proměnlivá v závislosti na populaci, častěji zelená, někdy modrozelená i žlutozelená. Žebra zprvu přímá, později se rozpadají do hrbolců, v dospělosti se vyvíjejí málo znatelná difuzní žebra, někdy však i velmi zřetelně vystouplá. Areoly v mládí holé, později nesou nápadné chomáče chlupů a vaty. Květy až 30 mm široký, až 28 mm dlouhý, v barvě proměnlivě bílé přes žlutavou až po růžovou.Lophophora diffusa, roste dobře už jako semenáč, s ohledem na mohutnou podzemní část rostliny je nutné volit velmi vzdušný a dobře propustný substrát s vysokým obsahem drti. Kořenová „řepa“ je totiž vždy náchylná k zahnívání díky nevhodnému vlhku v chladnějších obdobích. Zimování, raději teplejší, nad 8°C, zásadně suché.

Stonek jednotlivý, až 400 mm vysoký a 100 mm široký, žlutozelené barvy, 8 - 13 zřetelných přímých nebo spirálovitých žeber. Okrajových trnů až 25, 20 - 30 mm dlouhých; 1 - 3 středové trny, 30 - 50 mm. Květ až 70 mm široký, červený až světle fialový. T. bicolor var. bolansis potřebuje dobře propustný substrát, co nejvíce světla a střídavý zálivkový režim při doporučovaném pravokořenném pěstování.

Matucana aurantiaca (Vaupel) Buxb. 1973