Nová stránka 0

Stonek jednotlivý, ve stáří i odnožující, kulovitý, asi 70-100 mm široký a asi 60-80 mm dlouhý; pokožka šedozelená až olivově zelená; bradavky šikmo vzhůru postavené, u báze kosočtverečného průřezu, až 30 mm dlouhé a široké s hlubokou brázdou; axily silně vlnaté, později holé; areoly kruhovitého tvaru asi 2 mm velké s bílou vatou. Okrajových trnů 10 až 16, 10 až 15 mm dlouhých. Středové trny 1-2, silnější, dolů zahnuté až 20 mm dlouhé. Květy až 55 mm dlouhé a 60-70 mm široké; žluté, někdy s načervenalými středovými žilkami. Cor. calipensis v kultuře celkem nenáročná a bez nesnází snáší v zimě i teploty pod 5 °C. Patří mezi tvrdomasé koryfanty, které nesnášejí humus a trvalou vlhkost. V době růstu vyhovuje nepravidelná zálivka. Jedná se o rychle rostoucí druh, který do květní dospělosti dorůstá asi po 4-5 letech. Svou nejkrásnější ozdobou, bělostnou vlnu, si udrží pouze tehdy, když je Proto rostliny zásadně podmáčíme nebo zaléváme opatrně pouze substrát, nabo rostliny podmáčíme, abychom nepotřísnili tělo.

Mammillaria sheldonii et ses synonymes

Mammillaria sheldonii (Britton & Rose) Boed. 1933

Autres noms (synonymes hétérotypes):

Mammillaria swinglei (Britton & Rose) Boed. 1933

Mammillaria gueldemanniana Backeb. 1941

Mammillaria alamensis R.T.Craig 1945

Mammillaria guirocobensis R.T.Craig 1945

Mammillaria inaiae R.T.Craig 1945

Mammillaria marnieriana Backeb. 1952

Stonek jednotlivý nebo na bázi trsovitě odnožující, válcovitý, 250 mm vysoký a 60 mm široký s šedozelenou nebo tmavozelenou pokožkou.. Bradavky poloměkké, 9 mm dlouhé, tělní tekutina vodnatá. Středové trny v počtu 1-3, 9-12 mm dlouhé, horní přímé a kratší, jeden dolní háčkovitý a delší, všechny jehlovité, tuhé, hladké, tmavě červenohnědé; počet okrajových trnů 10-15, 6-9 mm dlouhé, jehlovité, hladké, přímé, horní 3-4 poněkud tmavší, červenavě hnědé, na bázi světlejší, uspořádané v rovině obrysu těla. Květy široce nálevkovité, 20 mm dlouhé, 30 mm široké, sytě růžové s purpurovým středním pruhem. Ve vegetaci vyžaduje maximum slunce a tepla, minerální substrát a nepravidelnou opatrnou zálivku. Zimní teploty 10 °C. a úplné sucho.

Turbinicarpus viereckii et ses synonymes

Echinocactus viereckii Werderm. 1931

Thelocactus viereckii (Werderm.) Bravo 1937

Gymnocactus viereckii (Werderm.) Backeb. 1951

Turbinicarpus viereckii (Werderm.) John & Riha 1983

Neolloydia viereckii (Werderm.) E.F.Anderson 1986

Pediocactus viereckii (Werderm.) Halda 1998

Nádherně kvetoucí kaktus a nezabere moc místa (květináč 5x5-6let).

Květy E.croizatii.

Pěstování rostlin Euphorbia vyžaduje vyšší zimní teploty, tj. nejlépe okolo 15 °C. Volíme neutrální až slabě kyselý substrát, osvědčila se směs tufu nebo drcené lávy s rašelinou. Množení keříčkovitých druhů je možné řízkováním v době vegetace, nebo roubování těchto druhů na E. milii. Vhodné jsou zejména typy se silnějšími masitými stonky a velkými kožovitými listy. Roubováním získáme stromečkovité rostliny s mnoha stonky a narůstající materiál můžeme použít k dalšímu množení. Při roubování je nutné po seříznutí podnože i roubu několikeré oplachování řezů čistou vodou - tak dlouho, pokud z řezu prýští mléčný latex. Teprve po několika minutách přiložíme řezné plochy k sobě a fixujeme je. Jako nejpraktičtější se ukazuje roubování do rozštěpu.

E.cylindrifoiia ssp. tubifera, vytváří plochý okrouhlý kaudex s tenkými bílými větvemi. Kaudex může dosahovat průměru 15 cm, „koruna" z poléhavých stonků až 25 cm. Šedozelené listy připomínají listy blízce příbuzných druhů; vypadají jako srolované, s rýhou na horní straně. Jednodomá cyathia nejsou příliš nápadná. Nesnáší přímé horké slunce, dává přednost stínu a teplu a nesnáší mráz. Množí se řízky nebo semeny, rostliny z výsevu tvoří typičtější kaudex. - Zimovat při 12°C a téměř nasucho, množí se semeny, zakořeněné výhony nemají kaudex). Původní rozšíření: Madagaskar

Má zakrslý stonek a jeho plochý střed může mít až 15 cm v průměru. Jednotlivé boční větvičky se kruhovitě rozrůstají do všech stran a na konci vegetační sezóny mohou být až 30 cm dlouhé . Na konci období sucha lze suché větvičky snadno odstranit, čímž necháme vyniknout ozdobným jizvám na kaudex. Rostlina – čím je starší, tím je hezčí a přesazení do vysoké nádoby s menším průměrem není samoúčelné, ale velmi výhodné pro tvar kaudexu. Euphorbia woodii je odolný a nenáročný druh, jehož ošetřování nečiní ani začátečníkům žádné větší potíže. Rostlina dobře roste v základním kaktusovém substrátu, stačí jí nepravidelná nárazová zálivka a bez problémů snáší letnění na plném slunci.

C. sulcolanata je kulovitá, tmavě šedě zelená s vlnou na temeni a v axilách, 9-10 cm široká rostlina, tvořící malé kolónie. Bradavky, jsou dole skoro pětihranné a nahoře kónické, velmi vlnaté. Trny pouze okrajové, a to 8-10, až 16 mm dlouhé, bleděžluté, později až hnědočervené. Květy, vyrůstají v létě, jsou jasně žluté a 5-6 cm široké. Nároky na pěstování: V létě vyžaduje slnečné místo, běžný kaktusový substrát a to vždy ve skleníku. V době kvetení, potřebuje častěji zalévat. Zimování, zcela bez vody, minimální teplota 10 °C.

Coryphantha pycnacantha et ses synonymes

Mammillaria pycnacantha Mart. 1832

Coryphantha pycnacantha (C.Mart.) Lem. 1868

Autres noms (synonymes hétérotypes):

Coryphantha connivens Britton & Rose 1923

Mammillaria andreae J.A.Purpus & Boed. 1928

Coryphantha andreae (J.A.Purpus & Boed.) A.Berger 1929

Víceméně kulovitá až 9 cm široká rostlina, tmavě leskle zelená s vlnou na temeni a v axilách. Bradavky jsou 2 cm vysoké a 2,5 cm široké. Okrajových žlutošedých trnů je 10 a jsou až 1,2 cm dlouhé. Zahnutých středových trnů je 5-7 a jsou dlouhé až 2,5 cm. Květy jsou denní, vyrůstají v létě, jsou jasně žluté a 5-6 cm široké. -Vyžaduje slunce; běžný kaktusový substrát; minimální teplota 10 °C.

Notocactus(Wigginsia) fricii (Arechav.) Krainz 1966

Wigginsia fricii (Arechavaleta) Porter, Taxon, 13: 210, 1964 Echinocactus fricii Arech., Anal. Mus. Nac. Montevideo, 5: 244 - 246, 1905 Malacocarpus fricii (Arech.) Berger, Kakteen, p. 207, 1929 Notocactus fricii (Arech.) Krainz, Kakt. und and. Sukk., 17: 195 - 196, 1966 Notocactus sellowii f. fricii (Arech.) Gerloff, Notokakteen, p. 163, 1995 Alberto Vojtěch Frič, známý český kaktusář a cestovatel, tento druh nalezl. Na jeho počest pak Arechavaleta tento druh pojmenoval.

Současný pokus:Notocactus fricii (Arechav.) Krainz 1966 : voir Parodia sellowii

Stonek ploše kulovitý, až 90 mm dlouhý a 120 mm široký, leskle zelený; žeber asi 20, zvlněná, 10 - 12 m vysoká, s ostrými hranami; na každém žebru 3 - 4 kruhovité areoly. Trnů 6 - 7, nestejně dlouhých, bělavých, ohebných, prohnutých, málo píchavých nebo nepíchavých. Květy v husté vlně na temenu, asi 30 mm dlouhé, jemně žluté. W. fricii, dobře roste a pravidelně kvete. Není nutné roubování, růst na vlastních kořenech je zcela spolehlivý. Květ je samosprašný, stačí mít jedinou rostlinu k získání semen. Vypěstování rostlin nečiní potíže. Nutné je chladné a pokud možno světlé, suché přezimování., teplota 5 - 8 °C.

Mammillaria hutchisoniana (H.E.Gates) Boed. ex Backeb. & F.M.Knuth 1935

Synonymes:

M. bullardiana

M. hutchisoniana var bullardiana

Mammillaria bullardiana (H.E.Gates) Boed. ex Backeb. & F.M.Knuth 1935 : voir Mammillaria hutchinsoniana

Mammillaria hutchisoniana je rostlinka olivově zelená, rostoucí mírně sloupkovitě (až 15 cm) , jen zřídkakdy odnožující, dorůstající průměru 4-6 cm. Areoly, jsou jen zpočátku slabě plstnaté, nesou asi 10-20 okrajových, tence jehlovitých trnů 5-8 mm dlouhých, paprskovitě rozložených a 4 středové postavené do kříže, z nichž spodní je háčkovitý. Všechny trny jsou hnědavé, s tmavší špičkou, středové asi 5-8 mm dlouhé, celkově tmavší a trochu silnější než okrajové. Květy, vyrůstající po celé léto, mají asi 25-30 mm v průměru, krémové s červeno hnědým středovým proužkem. růžovým okrajem. Přibližně 20 mm dlouhé červené plody obsahují černá semena asi 0,8 mm velká. Přírodním stanovištěm této mamilárie je Baja California Peninsula, Mexico.

Neustále, zatím ve skleníku, sem tam, něco kvete.

Červeně kvetoucí Opuntie jsem propásl.

Coryphantha calipensis Bravo 1964