Nová stránka 0

V tuhle dobu, začínají pořádně kvést Huernie.

Má stavbou stonků podobu jako Huernia pillansii - jejich povrch totiž není rozčleněn do výraznějších žeber. Zelené, dužnaté a 6-10 cm dlouhé na průřezu kulaté výhony jsou pokryty sítí podélně seřazených drobných políček vybíhajících vzhůru v dužnaté a měkké ostny. Pěticípé květy, temně červeného zbarvení, jsou zevnitř hustě posety bradavičnatými papilami. Kvete neustále, od jara do podzimu. Pěstitelsky je rostlina nenáročná , zimní stanoviště má být suché, světlé, poloteplé 10-15 °C.

Huernia decumbens, kvete neustále a nejvíce z druhů co mám.

Huernia hardii, je v seschlém stavu velice křehká, články se snadno odlamují, ale i snadno znovu zakoření.

Čtyřboké, až skoro kulaté stonky jsou šedozelené, na slunci až hnědočervené, tvořící články, 8 – 20 cm dlouhé o průměru 1-1.5 cm, plazící se po substrátu a dosahující až 50-60 cm délky. Jednotlivá žebra tvoří výrazné, dužnaté a zašpičatělé mamilovité výrůstky. Rostliny se větví a vytvářejí rozsáhlé porosty. Květy s pěti trojúhelníkovitými cípy, jsou 6-7 cm široké, prohloubený střed má 3 cm v průměru. Květ, je hustě pokrytý hnědočervenými skvrnami se světlejším středem a cípy. Rostlina vyžaduje teplo a dostatek nepřímého světla. Dobře roste v čistém perlitu. Pěstitelsky je rostlina nenáročná, zimní stanoviště má být suché, světlé, poloteplé 10-15 °C.

Výhony májí 4-5 žeber, v napitém stavu jsou stonky kulaté, jednotlivá žebra tvoří dužnaté, zašpičatělé výrůstky. Rostliny se hojně větví, stonky dorůstají výšky 6-10 cm. Květy s pěti trojúhelníkovitými cípy mají bílou barvu, pokrytými hnědočervenými skvrnami. Květy jsou velké 5-6 cm a podobají se květu H.kirkii. Pěstitelsky je rostlina nenáročná, postačí světlé stanoviště, propustný substrát a v zimě za úplného sucha 8-10°C.

Huernia hystrix (HOOKER F.) N. E. BROWN

Stapelia hystrix HOOKER F.

H. hystrix pochází z Keni.

H. hystrix má zcela klasický vzhled. Její odspodu odnožující, polovzpřímené, svěže zelené a na přílišném světle na špičkách poněkud červenající stonky jsou podélně rozčleněny ve 4-6 žeber, vytvořených řadami nevýrazných dužnatých marnil s měkkou špičkou. Výhony měří 5-10 cm. Květy o průměru 2-4 cm jsou žluté, uvnitř tmavě purpurové, pokryté drobnými, žluto červeně páskovanými papilami. Rostlina je nenáročná, pro růst potřebuje, teplo, dostatek nepřímého světla, v období růstu dostatek vody, zimní stanoviště suché, světlé, poloteplé 10-15 °C.

H. loeseneriana má klasický vzhled, výhony odnožující, polovzpřímené, tmavo zelené, 5-10 cm dlouhé, podélně rozčleněny ve 4-5 žeber. Jednotlivá žebra tvoří výrazné, dužnaté a zašpičatělé mamilovité výrůstky. Květy o průměru 3-4 cm jsou žluté, červeně páskované s pěti trojúhelníkovitými cípy. Rostlina je nenáročná, zimujeme při 8-10°C.

Huernia piersii se podobná H. decumbens, má zcela klasický vzhled. Její odspodu odnožující, polovzpřímené, tmavě zelené, na přílišném světle na špičkách poněkud červenající stonky jsou podélně rozčleněny do 4 žeber, vytvořených řadami nevýrazných dužnatých marnil s měkkou špičkou. Výhony jsou kratší, 5-7cm, tvoří hustý trs. Květy o průměru 2-3,5 cm, vyrůstají z báze nových stonků, jsou široce zvonkovité, rozdělené na pět hlavních cípů, mezi nimiž jsou jakési náznaky dalších pěti podružných. Květy jsou pískově žluté s masově červenými, nepravidelně velkými skvrnami, pokryté drobnými, žluto červeně páskovanými papilami. Pěstitelsky je rostlina nenáročná - až na nízkou odolnost k mokru.

Huernia zebrina (= podle misionáře a sběratele J. Heurnia; zebrina= s čarami jako u zebry).

H. zebrina je relativně hojným druhem v Kapsku (JAR) a v Namibii.

Výhony jsou 4-5hranné, jednotlivá žebra tvoří výrazné, dužnaté a zašpičatělé mamilovité výrůstky. Rostliny se odspodu hojně větví a vytvářejí proto velmi husté a rozsáhlé porosty. Stonky dorůstají výšky 6-10 cm a v bazálních částech zakládají zvláštní zvonkovité květy s pěti trojúhelníkovitými cípy, Barva květů je špinavě bílá, pokrytými hnědočervenými skvrnami. Květy velké až 5-6 cm se objevují od jara do podzimu. Všechny uvedené druhy Huernii ,mají letní růst a v zimě za úplného sucha postačí 8-10°C.

Květ H.kirkii, před otevřením.

Huernia pillansii – rostoucí na slunném místě, zmnění barvu stonku do temně červeného zbarvení a redukuje růst.

Huernia subterranea 98/410F – zakoupená z katalogu Cactus hobby Brno (2006) právě poprvé kvete.

Podle květu soudím, že se jedná zřejmně o rostlinu Orbea variegata. V rodě ASCLEPIDACEAE jsem našel jméno Angolluma subterranea , ale ta vypadá jinak a má jiné květy.

Orbea variegata (LINNE) HAWORTH

Stapelia variegata LINNE

Druhové jméno variegata znamená pestrá.

Rozšíření:

Jihoafrická republika: jižní Kapsko (okolí Steytlerville, Mossel Day, Riversdale, Bredasdorp, Caledon, Laingsburg, Rodertson, Worcester, Paarl, Piquetberg, Simonstown a Cape District). Roste převážně na skalách či kamenitých svazích.

Stapelia variegata - tvoří husté trsy složené z krátkých, asi 10 cm dlouhých zelených až šedozelených, na slunci často načervenalých výhonků s odstávajícími úzkými zoubky. Na bázi nového výhonku vyrůstájí květy, na 5 cm dlouhých stopkách. Otevřený květ je plochý, masitý, měří 5—8 cm v průměru, je svraštělý, kalně žlutý s tmavě hnědými roztroušenými nebo v nepravidelných řadách uspořádanými skvrnami. Uvnitř květu je žlutý, kruhový prstenec, s malými hnědými skvrnami. Korunní cípy jsou široce trojhranné. S. variegata patří mezi nejlépe přizpůsobivé sukulenty všem pěstitelským podmínkám. Roste stejně dobře v těžké jílovité zemi jako v lehké písčité listovce na slunci i v polostínu. Je oblíbena pro snadné a rychlé rozmnožování výhonky a pro zajímavé květenství, které je po celé léto až do pozdního podzimu. V zimě vyžaduje světlo, zálivku jen tolik, aby výhonky příliš neseschly, a teplotu 7—10° C. Rozmnožuje se výhonky, které hned po oschnutí sázíme do květináčků.

Další neurčená rostlina (potom se spolehejte na prodejce). Na jmenovce je sice Huernia macrocarpa, ale ta vypadá jinak, má jiné květy i stonky. Našel jsem podobné rostliny na fotkách se jménem Caralluma europaea, snad toto jméno je správné.

Caralluma europaea (Guss.) N. E. Br.

Rostlina tvoří keříčky s výhonky silnými 1—1,5 cm a vysokými asi 10 cm, které jsou čtyřhranné, tupě zoubkované a poseté zelenohnědými skvrnkami (na slunci). Květy jsou malé, nahloučené nejčastěji na vrcholku výhonku, jsou pěticípé, 1-1,5 cm v průměru, světle žluté, s hnědočervenými pruhy a hnědočervenými konečky cípu. Pěstování této zajímavé rostliny nepůsobí žádné potíže. Roste velmi dobře na slunci i v polostínu. Zem volíme těžší, propustnou. V zimě teplotu udržujeme kolem 10—15° C. Rozmnožování výhonky je nejrychlejší, po zaschnutí řezné plochy sázíme vždy několik výhonků do hrnečků s lehkou písčitou zemí, v níž velmi rychle zakoření. Zalévat začneme, až když výhonky mají kořínky. Domovina rostlin je ostrov Lampedusa ve Středozemním moři a východní a západní pobřeží západní Afriky až k jižnímu pobřeží Španělska.

Další nejasné jméno rostliny. Na jmenovce je Duvalia parviflora, ale celá rostlina je až neuvěřitelně podobná D.caespitosa . Duvalia parviflora-má prý krátké válcovité články 4 cm dlouhé, o průměru 1 cm. Tak to si nejsem podle fota jistej.

Huernia aspera

V tuhle dobu, začínají pořádně kvést Huernie.