Rebutia cajasensis F.Ritter 1977
Rebutia cajasensis F.Ritter 1977
Notocactus submammulosus (Lemaire) Backeberg subsp. minor (Kiesling) Abraham, 1995
Notocactus submammulosus (Lemaire) Backeberg subsp. minor (Kiesling) Abraham, 1995
Notocactus submammulosus (Lemaire) Backeberg subsp. minor (Kiesling) Abraham, 1995
Astrophytum niveum f. nudum
Astrophytum niveum f. nudum
Astrophytum niveum f. nudum
Matucana krahnii (Donald) Bregman 1986
Matucana krahnii (Donald) Bregman 1986
Pohled, do skleníku.
Gymnocalycium riograndense Cardenas 1958
Gymnocalycium riograndense Cardenas 1958
Mammillaria guelzowiana Werdermann var. robustior R. Wolf 1986
Mammillaria guelzowiana Werdermann var. robustior R. Wolf 1986
Escobaria minima (Baird) D.R.Hunt 1978
Escobaria minima (Baird) D.R.Hunt 1978
Coryphantha wohlschlageri E.Holzeis 1990
Coryphantha wohlschlageri E.Holzeis 1990
Coryphantha wohlschlageri E.Holzeis 1990
Coryphantha wohlschlageri E.Holzeis 1990
Coryphantha wohlschlageri E.Holzeis 1990
Lophophora williamsii (Lem. ex Salm-Dyck) J.M.Coult. 1894
Lophophora williamsii (Lem. ex Salm-Dyck) J.M.Coult. 1894
Escobaria hesteri (Y.Wrigth) Buxb. 1951
Escobaria hesteri (Y.Wrigth) Buxb. 1951
R. cajasensis byla nalezena F. Ritterem v Bolívii v departamentu Tarija v nadmořské výšce asi 2000 m u Cajas v provincii Mendez. Nálezce označil tento druh v domovině za velmi vzácný, na typové lokalitě jej nalezl v jediném exempláři, semena poslal firmě Winter do Frankfurtu pod sběratelským číslem FR 1141.
Pěstování: Vyhovuje běžný substrát, pěstování je bez problémů.
Tělo jednotlivé, kulovité, zelené, 3 cm tlusté, se silně prohloubeným temenem a kratším řepovitým kořenem. Žebra zcela rozložená, 18 žeber odhadnutelných, hrboly v 16 dotykových řádcích, 2,5 mm vysoké, 3 - 5 mm tloušťka báze. Areoly s malým množstvím nahnědlé, šednoucí plsti, oválné, 1 - 1,5 mm v průměru, 2 - 3 mm volná vzdálenost. Ostny jemně plstnaté, přímé, okrajových ostnů 10 - 11, jehlovité, téměř přilehlé, 2 - 3 mm dlouhé, nejkratší dole, nažloutlé, později bílé až ke špičce, horní s hnědými šednoucími konci; střední ostny poněkud silnější, tmavě hnědé, 1 - 3, ponejvíce nad sebou, 3 - 5 mm dlouhé. Květy, rumělkové až krvavě červené. Plod zpola v zemi, 5 - 7 mm dlouhý, 4 - 5 mm tlustý, nahoře zúžený, bledě fialově červený, konec často zelený, šupiny 0,5 - 1 mm dlouhé, ve vybarvení plodu, s velmi malým množstvím bílé vlny někdy jednou bílou vlasovou štětinou. Semena 0,8 mm dlouhá, 0,6 mm široká a tlustá, černá, velmi jemně hrbolatá. Naleziště: Bolívie, prov. Mendez, Cajas. Typ: sběrové číslo FR1141.
Stonek jednotlivý, kulovitě stlačený, olivově zelený, až asi 40 mm široký a 25 mm dlouhý; temeno otrněné; žeber 13-16, oblá, s hrboly; areoly 2-3 na každém žebru, asi 10 mm vzdálené. Trny bělavé na bázi červené; okrajových trnů asi 6, paprskovitě rozloženy, 5 mm dlouhé; středové trny 0-2, jeden vzpřímený nahoru, druhý dolů, dolní vždy delší, oba zploštělé, tuhé, 10-15 mm dlouhé. Květy , asi 30 mm dlouhé; okvětní lístky málo početné, tmavě žluté (vzácně červené). Plod asi 8 mm široký, suchý, pokryt bílými vlasy a červenými štětinami délky 10 mm. Semena kulovitá, 1-1,2 mm široká, tmavě hnědá, pokryta kulovitými a vrásčitými buňkami osemení.
Areál N. submammulosus je rozsáhlý a zahrnuje značnou část Argentiny, areál N. submammulosus subsp. minor je omezen na oblast Sierra Ancasti. Naleziště typu je západně od Ancasti, dept. Ancasti, Catamarca. Červeně kvetoucí rostliny byly sbírány na třech nalezištích - STO 270, STO 372, STO 472.
N. submammulosus subsp. minor s červenými květy nemá vyvinuty prašníky, a proto není možné vzájemné sprašování těchto rostlin. Protože na nalezišti rostou spolu žlutě kvetoucími rostlinami, předpokládá se, že k opylení dochází pomocí jejich pylu. Také v kultuře se tímto způsobem získávají semena. Při výsevech semena často vyklíčí až po několika měsících. Pěstování rostlin je bez problémů, rostliny rostou dobře a nepotřebují žádnou zvláštní péči.
Astrophytum niveum K.Kayser, W.Haage & Sadovsky 1957
Stonek jednotlivý, válcovitý, až 300 mm vysoký a 180 mm široký rozdělený žebry, až 20-30 mm vysokými , s plochými hranami, pokožka tmavozelená, porostlá hustými bílými vločkami. Areoly oválné, až 8 mm dlouhé s šedavou až rezavou plstí. Trny v počtu 5-7 nerozlišené na okrajové a středové, dřevité, pevné, pružné, až 70 mm a 2-3 mm silné, dlouhé, široce rozložené, směrem nahoru stočené až zkroucené, hranaté až zploštělé, zprvu černé, později šednoucí, na hrotu ostře špičaté. Květ, až 70 mm široký a dlouhý, žluté s červenou bází. A.niveum je citlivější druh s vyššími nároky na plné oslunění, umístění v teple a opatrnou zálivku v teplých měsících vegetace. Volíme propustný, drťový substrát s neutrálním pH.
Matucana krahnii et ses synonymes
Borzicactus krahnii Donald 1979
Matucana krahnii (Donald) Bregman 1986
Autres noms (synonymes hétérotypes):
Matucana calliantha F.Ritter 1981
Stonek jednotlivý, ve stáří u báze odnožující, kulovitý, později válcovitý, 100-140 mm vysoký a 50-100 mm široký; pokožka tmavozelená, na slunci nahnědlá až načernalá; žeber 10-18, přímých, rozpadlých na kýlnaté kuželovité bradavky. Areoly kruhovité, 2-4 mm široké, s bílou plstí. Okrajových trnů 8-15, dlouhých 15-50 mm, odstávajících, někdy zkroucených nebo vzhůru zahnutých; středové 1-4 až 80 mm dlouhé, vzácně až 150 mm, běložluté až žlutohnědé, později šednoucí. Květ až 85 mm dlouhý a 70 mm široký, červený. Květy vyrůstají od května do října. V době růstu, který většinou nebývá přerušen letní stagnací, vyžadují pravidelnou zálivku a přihnojování. Rostliny přezimujeme při teplotách nad 12 st.C.
Stonek neodnožující, 30-60 mm vysoký a 70-200 mm široký, leskle tmavozelený; žeber asi 13, jsou 10 mm vysoké a 30 mm široké, rozložené v tupě kónické hrbolce. Areoly 25-30 mm od sebe vzdálené, eliptické, 80 mm dlouhé, s černou plstí, mladé areoly na temeni jsou s bílou plstí a s velmi krátkými trny. Okrajových trnů 8-9, poněkud hřebenovitých, lehce zahnutých, středový trn 1, rovný nebo lehce zahnutý nahoru, 10-20 mm dlouhý; všechny trny jsou šídlovité, poměrně tenké, tuhé, šedé. Květ je 40-50 mm dlouhý, purpurově magnetový. Přes velmi drobná semena, není pěstování ze semen obtížné. Semenáčky rychle narůstají a jsou květuschopné asi po 5-6 letech, při šířce rostlin asi 80 mm. Rostou dobře na plném slunci i na přistíněném stanovišti, vyhovuje jim během vegetace vyšší teplota (30-35°C), hojnější zálivka a častější přihnojování. Rostliny jsou choulostivější na popálení pokožky a na vyšší teploty je nutné je postupně zvykat. Během zimy by neměla teplota dlouhodobě klesat pod 10°C.
Varieta robustior roste na nízkých lávových pahorcích, severně od mostu přes Rio Nazas, asi 12 km západně od města Nazas v mexickém státu Durango. Nadmořská výška naleziště var. robustior je asi 1700 m, srážky se zde udávají asi 500 mm za rok, během června a opakovaně během září. Teplotní minima občas (výjimečně na kratší dobu) v zimních měsících klesají i pod nulu.
Stonek kulovitý, asi 70 mm velký; pokožka jasně zelená, bradavky válcovité, na konci zaoblené, matné; axily holé, zprvu s nepatrnou plstí; areoly kruhovité, s bělavou krátkou plstí. Okrajové trny vlasovité, v počtu 60-80, až 15 mm dlouhé, hladké, bílé; středové trny v počtu 4-6, odstávající, jehlovité, na konci háčkovité, až 25 mm dlouhé, většinou intenzivně žluté, vzácněji nahnědlé až červené. Květy, asi 40 mm dlouhé a až 70 mm široké, karmínově fialové.Pěstování na vlastních kořenech nečiní zvláštních potíží. Nutné je respektovat požadavek na umístění na plném slunci, s opatrnou nepravidelnou zálivkou jen v teplých dnech. Zimujeme nejlépe na světle, poupata jsou nasazována již v pozdní zimě nebo časně zjara. Množení výsevem semen nečiní zvláštních obtíží, volíme standardní substrát i postupy, semenáče se lépe vyvíjejí v kyselejších půdních podmínkách.
Escobaria minima et ses synonymes
Coryphantha minima Baird 1931
Escobaria minima (Baird) D.R.Hunt 1978
Autres noms (synonymes hétérotypes):
Coryphantha nellieae Croizat 1934
Escobaria nellieae (Croizat) Backeb. 1961
E. nellieae se vyskytuje pouze jižně od Marathonu, v texaském Brewster Co. Roste na mírných kopcích, které jsou tvořeny horninou mineralogicky nazývanou novakulit. Rostliny rostou v trhlinách skály, kde se nachází alespoň trochu substrátu. V přírodě roste E. nellieae většinou solitérně, přičemž jednotlivá tělíčka dosahují velikosti kolem 10 mm. Kontrast 13-15 okrajových trnů těsně přilehlých k tělu v barvě narůžovělé, slámově žluté až šedé podle stáří a růžově purpurového květu téměř stejně velkého jako je tělo rostliny, vzbuzuje zasloužený obdiv. Rostliny vykvétají pravidelně několika květy za léto, takže při troše péče lze získat dostatek plodů, které obsahují většinou kolem 20—40 leskle černých semen. Jejich klíčivost, je poměrně dobrá a pěstitel, který se naučil používat dostatečně propustné substráty nebude mít problémy s pěstováním rostlin na vlastních kořenech. Méně zkušeným pěstitelům lze doporučit roubování, kterým docílíme rychlejšího růstu a menších ztrát.
Jde o kaktus velmi typický, jen těžko zaměnitelný s jiným druhem, dosahuje výšky do 10 cm, při průměru max. 45 mm. Je typická svým úzkým, asi 5 mm silným, krčkem, který se dovrchu kuželovitě rozšiřuje. Okrajových trnů je 10 až 14, 12-15 mm dlouhých jsou bílé, matné jen vzácně s nažloutlým odstínem. Středové trny jsou tmavě žluté, až hnědé, lesklé, dosahující délky 30 mm. Květ se objevuje v plném létě, ve všech odstínech žluté, dokonce i krémově hnědé. Velikostí květu je 5 – 6 cm v průměru. Poměrně brzy začínají rostliny odnožovat. Pod zemí tvoří spleť krátkých, až hlízovitě rozšířených kořenů. V kultuře dosáhly první rostliny dospělosti již v 4-5 letech od výsevu. Rostlina nesnáší přemokření, potřebuje, propustný, neutrální, minerální substrát, bez humusovitých příměsí a dostatek, slunce. V době intenzivnějšího letního tepla nastupuje výrazná letní stagnace ukončená nástupem kvetení. Zimujeme na světle, zcela bez vody minimální teplota 10 °C.
Stonek modrozelený, se silným řepovitým kořenem, později odnožující a vytvářející trsy, kulovitý, ve stáří až krátce sloupkovitý, 50-70 mm vysoký, 40-80 mm široký. Až 13 žeber, plochých, jen nezřetelně hrbolovitých; areoly 3 až 15 mm od sebe vzdálené, kruhovité, 1-3 mm široké, se vzpřímenými, 8-10 mm dlouhými, nažloutlými, špinavě šedými nebo bílými chomáčky chlupů, které na temeni stonku splývají dohromady. Trny u dospělých rostlin chybějí, květy samosprašné, asi 12 až 15 mm široké, světle růžové či bělavé, často s tmavším vnějším proužkem. Vyžaduje velmi propustný, čistě minerální substrát teplé, slunné letní stanoviště, ale na jaře je ji nutno chránit před popálením. Zalévat střídmě a nejlépe podmáčením. Přezimování v naprostém suchu, při 8-10 °C. Rozmnožuje se nejsnáze semeny, ale i odnožemi, které při opatrné manipulaci dobře zakořeňují.
Escobaria hesteri et ses synonymes
Coryphantha hesteri Y.Wrigth 1932
Escobaria hesteri (Y.Wrigth) Buxb. 1951
Malá kulovitá trsovitá rostlina, tvořící až 30 cm široké shluky. Stonky jsou 2,5-4 cm vysoké, matně zelené, s válcovitými až 1,2 cm dlouhými bradavkami. Světle hnědožlutých okrajových trnů je 14-16 a mají délku 1,5 cm, středové trny chybějí. Kvete v létě, během dne. Květy jsou jasně purpurové, přibližně 2,5 cm velké. - Vyžaduje plné světlo; běžný substrát; minimální teplota 10 °C.
|
Rebutia cajasensis F.Ritter 1977
R. cajasensis byla nalezena F. Ritterem v Bolívii v departamentu Tarija v nadmořské výšce asi 2000 m u Cajas v provincii Mendez. Nálezce označil tento druh v domovině za velmi vzácný, na typové lokalitě jej nalezl v jediném exempláři, semena poslal firmě Winter do Frankfurtu pod sběratelským číslem FR 1141.
Pěstování: Vyhovuje běžný substrát, pěstování je bez problémů.