Nová stránka 0

Echinocereus rigidissimus subsp. rubispinus (L 088)

Rostlina jednotlivá, válcovitá, asi 150 mm dlouhá, 40-60 mm široká, zelené barvy, žeber 21 (výjimečně až 26). Okrajových trnů 30-35, asi 5 mm dlouhé, horní silnější, ale kratší, postranní delší, paprskovitě rozložené, zpět ke stonku zahnuté, nepíchavé, pružné, na temeni sytě rubínově červené, středové trny chybějí. Květ široce nálevkovitý až talířovitý, s krátkou trubkou, asi 70-90 mm široký a 60-70 mm dlouhý; intenzívně fialově růžový s bělavou až nazelenalou bází. Pěstování, není příliš jednoduché. Vyžaduje plné slunce, dobré větrání a během vegetace i občasné zastavení růstu omezením zálivky. Volíme proto nepravidelnou, ale vydatnou občasnou závlahu a dostatek minerální výživy, intenzívní působení slunce a zimní suché a chladné zimování na světle.

Stonek ploše kulovitý až polokulovitý, 60-110, vzácně až 150 mm široký, kořeny vláknité; pokožka zelená; temeno snížené. Žebra rozdělená v tupé, podlouhlé hrboly. Trny nažloutle bílé, s nahnědlou špičkou, přímé, tuhé, píchavé; okrajových trnů 10-18, 10-15 mm dlouhé, směřující do stran, středové trny odstávající, silné, někdy jen 2-3, častěji 5-12. Květy vykvétající v půlkruhu kolem temene. 20-30 mm dlouhé, 17-23 mm široké, zlatožluté. Ve vegetaci rostliny vyžadují dostatečnou zálivku v nárazových dávkách, pro zimování suché a chladné stanoviště, je odolnost vůči teplotám okolo nuly.

Rostlina odnožující, později trsovitá, jednotlivé stonky stlačeně kulovité až téměř kulovité, až 70 mm vysoké a 80 mm široké, s vláknitými kořeny; temeno snížené, jen málo plstnaté, málo otrněné; pokožka matně světle zelena. Žebra spirálovitá, rozdělená v malé, ploché, okrouhlé hrboly; areoly velké, silně bíle plstnaté. Trnů 8-12, štětinovité, velmi tenké, sněhově bílé, 1-2 mm dlouhé, paprskovité, přiléhající, vzácněji poněkud odstávající, k tomu často ještě 2 nepatrné trny vyčnívající vzhůru z areoly. Květy asi 30 mm dlouhé a 40 mm široké, jasné šarlatově červené (bílé). R. krainziana roste dobře na vlastních kořenech, vyžaduje dobře propustný substrát, ve vegetaci dostatek světla a čerstvého vzduchu . V době vegetační ho klidu je nutné chladno a sucho. R. krainziana se snadno rozmnožuje odnožemi, rovněž výsevy nečiní žádné problémy.

Opuntia clavarioides Pfeiff. 1837

Cylindropuntia clavarioides (Pfeiff.) F.M.Knuth 1930

Austrocylindropuntia clavarioides (Pfeiff.) Backeb. 1941

Puna clavarioides (Pfeiff.) R.Kiesling 1982

Maihueniopsis clavarioides (Pfeiff.) E.F.Anderson 1999

Stonek bohatě rozvětvený, jednotlivé stonky kyjovité nebo válcovité, nestejně velké, na bázi jen 5 mm široké, nahoře 15-20 mm, dlouhé 25-50 mm, vrchol jednotlivých stonků polokulovitý nebo častěji plochý se sníženým temenem; kořeny mohutné, řepovité, epidermis hladká, lesklá, hnědá; areoly kruhovité, asi 1 mm široké, hustě postavené na vrcholu stonku, na bázi řídké, s krátkou bělavou až krémovou plstí. Trnů 10, jen okrajové, k tělu přitisklé, 1-2 mm dlouhé, tenké, bělavé až krémové. Květy široce nálevkovité, 60-65 mm dlouhé, 40-50 mm široké. Pěstování na vlastních kořenech je velmi obtížné, proto je nutné roubování. Vhodnou podnoží jsou osvědčené druhy rodu Opuntia, nejčastěji je doporučována O. tomentosa. Zimování vyhovuje asi při 6 °C, raději světlé. Množí se prakticky výhradně vegetativně. Opuntia clavaroides, bývá přiléhavě nazývána „černošská ruka".

Synonyma

Mammillaria vivipara var. neomexicana    Engelmann, 1856

Coryphantha neomexicana    (Engelm.) Britton et Rose, 1923

Escobaria neomexicana    (Engelm.) F.Buxbaum, 1951

Coryphantha vivipara var. neomexicana    (Engelm.) Backeb., 1961

Tělo jednotlivě rostoucí, jen výjimečně odnožující, vejcovité až válcovité, 6-12 cm vysoké, 3 až 4 cm široké, areoly kruhovité, cca 2 mm velké, okrajových trnú je 20-36, jsou bíle až červenohnedé, často dvojbarevné, cca 10 mm dlouhé, středové trny jsou 3-12, tmavé, dvojbarevné, červené až hnedé, hrubší, pichlavé, dlouhé 12-20 mm, květ ružový, 3,5 cm velký, plod zelený, masitý, obráceně vejčitý až kyjovitý, 1,5-2 cm velký, semeno do 2 mm velké. Rostlina je často jako varieta spochybňováná.

Tělo ploše kulovité, odnožující, až 20 mm vysoké a 40 mm široké, vrchol mírně vpadlý; kořen řepovitý; epidermis svěže zelená; žeber 16, nízká, na bázi široká, mělkými zářezy rozdělená v hrboly; areoly kruhovité, 5 mm od sebe vzdálené, s bělavou plstí, která později mizí. Okrajových trnů 6-7, k tělu přitisklé, až 10 mm dlouhé, šedé, na vrcholu rezavě hnědé; středový trn 1, někdy chybí, až 10 mm dlouhý, nahoru zahnutý, šedý. Květ široce nálevkovitý, až talířovitý, 80 mm dlouhý a 60 mm široký, červený až karmínový. V kultuře vyžaduje dostatek světla a čerstvého vzduchu. Je velmi vhodná pro volnou kulturu, ve které zůstává opravdovou miniaturou. Při teplém zimování nad 10 st.C se rostliny snadno probouzejí a začínají růst.

Zase, kvete R. heliosa.

Rebutia chrysacantha Backeb. var. kesselringiana (Bew.) Don. ex Šída

Rebutia senilis Backeb. var. kesselringiana Bew. 1947 Rebutia senilis Backeb. f. kesselringiana (Bew.) Buin. et Don. 1965 Rebutia chrysacantha var. kesselringiana (Glass & Foster) Bravo 1954

S touto nenáročnou rostlinou se ve sbírkách nebo nabídkách semen setkáváme hned pod několika jmény. Snad nejčastěji je vedena jako var. R. senilis, toto zařazení se však ukázalo jako nejméně vhodné. Jak celkovým habitem tak generativními orgány se totiž blíží R. chrysacantha a proto její převedení za varietu zmíněného druhu se zdá správnější. Podle A. F. H. Buininga a J. D. Donalda je však nutné R. chrysacantha chápat pouze jako subspecies (poddruh) R. senilis. Pak je ovšem nezbytné diskutovanou rostlinu považovat za formu R. senilis subsp. chrysacantha.

Tělo kulovité až protáhlé, až 60 mm velké, jednoduché až odnožující. Žebra rozložená v kuželovité hrboly; areoly s bílou plstí, až 6 mm vzdálené. Trnů 30 až 35, jemné štětinovité, 8-12 mm dlouhé, bílé až nažloutlé; okrajové a středové trny těžko rozlišitelné. Květy až 45 mm v průměru; žluté. Rebutia v.kesselringiana patří mezi snadno pěstovatelné rostliny, které lehce kvetou. Samosprašnost rostlin umožňuje snadné množení ze semen, která se vytvářejí pravidelně a v dostatečném množství. Suché a chladné přezimování napomáhá k tvorbě poupat, kterých se na starších rostlinách objevuje tolik, že jsou rostliny květy často zcela zahaleny. Při dostatečně chladném přezimování mohou být rostliny umístěny i zcela ve tmě, aniž by se to viditelně projevilo na květech, násada poupat se pouze poněkud opozdí.

Rostlina většinou roste samostatně, s kořeny rozprostřenými v ploše, na bázi vzácně odnožuje, stonek válcovitý, 70-150 mm vysoký, 50-70 mm v průměru, pokožka bledě zelená, vrchol zaoblený, od překrývajících jej areol je pokryt bílou vlnou. Květy nálevkovité, temně fialově růžové, na bázi tmavší, asi 30 mm dlouhé a 90-100 mm široké. Pěstujeme ve velmi propustné, trochu alkalické půdní směsi od mládí jako pravokořenné. V létě vyžadují slunné a horké místo. V zimě by neměla teplota klesnout dlouhodobě pod 10 °C.

Tělo jednotlivé, nebo odnožující, 2 - 3 cm tlusté, nikoliv silně protáhlé, poněkud šedozelené, nepatrný řepovitý kořen. Žeber 10 - 15, rozložená v okrouhlé hrboly o výšce 2 - 3 mm ve stejnoměrném rozložení. Areoly 1 - 1,5 mm dlouhé, úzké, s červenohnědou plstí, olysávající, 2 - 4 mm volná vzdálenost. Okrajových trnů 12 - 20, velmi jemné, málo odstávající, 3 - 6 mm dlouhé, přímé, bílé nebo bledě nažloutlé, střední ostny chybí nebo 1 - 4 nad sebou, odstávající, tlustší, více červenohnědé, stejně dlouhé. Květy 26 - 46 mm dlouhé, široce otevřené, nevoňavé, velmi hluboce postranní. Okvětní lístky 14 - 19 mm dlouhé, 5 - 7 mm široké, téměř kopisťovité, intenzivně rumělkové. Rostlina je velmi vděčný a nenáročný druh. I jako pravokořenná roste snadno a brzy a bohatě kvete. Pěkného vzhledu dosáhnou rostliny při dostatku světla a čerstvého vzduchu v období vegetace. Přezimování je nutné chladnější.

Stonek jednotlivý, kulovitý, až 40 mm široký, pokožka světle zelená. Žebra zcela rozložená v malé, rovnoměrně rozdělené hrbolky, málo zřetelná; areoly oválné, 2 mm dlouhé, 3-4 mm vzdálené, bíle nebo světle žlutě plstnaté. Trnů 40-50, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, jemné, přímé, stranou až ven směřující, okrajové více bílé, rozložené nad celou areolou, středové trny bílé s rezavě červeným koncem až celé rezavě červené, všechny 2-5 mm dlouhé. Květy hluboko postranní, 15-30 mm dlouhé a stejně široko otevřené, nevonné, oranžově červené. Roste dobře na vlastních kořenech a svými požadavky se nikterak neliší od příbuzných rostlin.

Popínavá rostlina, stonek asi 3-4 mm v průměru, málo se rozvětvující, asi 1 m dlouhý, někdy doroste i několik metrů. Listy stálezelené, sukulentní, asi 1-2 mm tlusté, 5-8 cm dlouhé, vejčitě oválné, temně zelené. Vyrůstají na zahnutých řapících asi 2 cm dlouhých, proti sobě, s odstupy mezi dvojicemi listů kolem 3-15 cm, podle světlosti stanoviště. Ze stonku vyrůstají často adventivní kořeny, při doteku se zemí snadno zakořeňující, jinak zakrní jako 2-3 mm dlouhé hrboly Květy ve velkých okolících, 15 mm široké, bílé až světle růžové, příjemně vonící, hvězdicovité. Na rostlině vydrží dlouho, i několik týdnů. Pěstování je snadné, substrát má být směs humózní zeminy, písku a jílu, v létě nenecháme příliš vyschnout. V zimě vyžaduje sucho a teplotu 10-12 °C.

Květ je možné přehlédnout, ale vůně ho zaručeně prozradí.

Tělo jednotlivé, vzácněji odnožující, protáhlé, až asi 40 mm vysoké a 10 až 25 mm v průměru, zpočátku okrouhlé, později válcovité, se silnými řepovitými kořeny; bradavky uspořádány spirálovitě, olivově zelené, mnohdy zbarveny purpurově, válcovité, 4-6 mm dlouhé, na bázi 2-3 mm v průměru; areoly okrouhle eliptické, právě tak jako axily s řídkou vlnou. Středové trny chybějí, okrajových 22 až 30, 2 mm dlouhé, peříčkovité, bílé. Květy nálevkovité se světlým jícnem, 35 až 45 mm dlouhé, asi 30 mm v průměru, purpurově fialové.- Pravokořenným rostlinám se daří v písčitém a hrubozrnném minerálním substrátu. Během růstu lze zalévat více, přesto je třeba v tomto směru dbát značné opatrnosti. Rostliny nesnáší přemokření. Zimování se osvědčuje chladné. Naroubované rostliny většinou rostou bujněji a hodně odnožují. Ztrácejí tím svůj typický vzhled, ale jsou zase vhodné pro množení. Ochotně zakvétají rostliny pravokořenné i naroubované. Nekvetou pouze jednou za rok , ale vykvétají po celou sezonu.

Mammillaria magnimamma Haw. 1824