Nová stránka 0

Začínají kvést Huernie.

Tělo je kulovité, v mládí se stlačeným vrcholem, později válcovité, 3 až 12 cm vysoké, 6 až 8 cm v průměru, svěže zelené barvy. Žebra v počtu 13 až 17 jsou spirálovitá a dělí se v šestiboké hrboly 5 až 10 mm vysoké a 8 až 12 mm široké. Areo1y , vzdálené 20 mm, v mládí pokryté bělavé plsti, kruhovité až podlouhlé. Ostny v počtu 20 až 22 jsou rozložené, ostré, 7 až 20 mm dlouhé, bělavé až šedivé, rozložené. Na vrcholech areol jsou bělohnědé ostny o délce 20 až 25 mm se špičkou zahnutou k vrcholu. Květ roste z vrcholu rostliny; je světle žlutý, 30 mm dlouhý a 25 mm široký. Rostliny potřebují, dostatek světla a čerstvého vzduchu, ve vegetační době dostatečnou zálivku v nárazových dávkách a suché a chladné zimní stanoviště.

Stonek zpočátku ploše kulovitý, jednotlivý, později kulovitý až slabě protáhlý, odnožující, až 70 mm široký a 80 mm vysoký, sytě zelený, kořeny vláknité. Žebra zcela rozložená v nízké okrouhlé hrbolky; areoly okrouhlé, asi 1 mm široké, slabě bíle plstnaté. Trny početné, přilehlé až odstávající, těžko rozlišitelné na středové a okrajové, v počtu asi 25, 5-10 mm dlouhé, čistě bílé. Květy asi 30 mm dlouhé a 35 mm široké, fialově růžové. R. senilis var. lilacino-rosea roste dobře na vlastních kořenech a při dodržení základních požadavků, které jsou stejné jako u většiny rostlin rodu Rebutia, pravidelně a hojně kvete. Semena se ze samosprašných květů tvoří v dostatečném množství, dobře klíčí a semenáčky dorůstají do květuschopnosti během dvou až tří let.

Stonek kulovitý až krátce sloupkovitý, až 120 mm vysoký a 50-60 mm široký; temeno oblé, mírně vpadlé, neúplně kryté trny. Axily s krátkou bílou vlnou a s bílými štětinami. Okrajových trnů 24-35, jemně jehlovité, horní kratší, přímé, hladké, skelně bílé, 3-8 mm dlouhé; středových trnů 4-6, zřídka jen 2, asi 7-25 mm dlouhé, pevnější než okrajové, světle- až tmavohnědé, 10-25 mm dlouhé, hladké, dolní trn nejdelší a často háčkovitý. Květy ve věnečku kolem temene, tmavě purpurové, 15-25 mm dlouhé, 15-20 mm široké. S pěstováním nejsou potíže, v době růstu snese plný sluneční svit a dostatečnou zálivku. V zimě je potřeba zazimovat rostlinu při teplotě asi 10 °C, v suchu.

Jedna forma T.hexaedrophorus.

Neoporteria islayensis KK 1161- Islaya islayensis

Stonek kulovitý až sloupkovitý, 5-7 cm široký, hustě otrněný, temeno s bílou vlnou. Žeber 19-25, žebra nízká a tupá, areoly na žebrech dost hustě uspořádány, asi 2-4 mm od sebe vzdáleny, zpočátku s hnědou plstí, později šednoucí. Okrajové trny rozprostřené, v počtu 8-22, až 10 mm dlouhé; středních trnů 4-7, silnější než okrajové, vzpřímené, 12-16 mm dlouhé, šedé až rohovinové barvy. Květy , 15-20 mm dlouhé, žluté; okvětní lístky načervenalé; květní trubka s dlouhými vlasy a načervenalými štětinami; čnělka i s bliznou žlutá; nitky i prašníky žluté. Plod načervenalý, dutý, asi 30 mm dlouhý. Semena černá, lesklá. Islaye patří mezi obtížněji pěstovatelné kaktusy, je doporučené roubování na E. jusbertii nebo T. pasacana.

Květy jsou nádherné, rostlina je přitažlivá, stojí za pěstování.

Zajimavé rostliny a zajimavé květy (Chrudimský kaktusář-2000-01).

Začíná kvést rod Acanthocalycium.

Krásné rostliny- kvete letos už podruhé.

Stonek zelený, zprvu polokulovitý, později protažený, 30-40 mm široký, odnožující; žeber asi 25-40, rozdělených do hrbolků, asi 2 mm vysokých; areoly krátce oválné, s bílou vlnou, 1-1,5 mm dlouhé, asi 2 mm od sebe vzdálené. Trny velmi jemné, rovné, bílé, lesklé, 2-4 mm dlouhé, v počtu asi 50 , středové trny nerozeznatelné; všechny trny zhruba stejně tenké, do všech úhlů směřující a stonek obalující. Květy 35 mm dlouhé, 30 mm široké, světle oranžově červené. Pěstování R. muscula ,bez problémů. Během vegetace ji můžeme hojně zalévat i hnojit. V horkých letních nocích nastává růstová stagnace.

Říká se , že když vykvetou Astrophyta - bude pršet (zatím nic).

R.kariusiana má tělo jednoduché nebo málo odnožující, kulovité, až asi 50 mm v průměru, pokožka listově zelená, temeno snížené a otrněné. Žebra spirálovitá, rozložená v hrbolky; areoly dlouho šedohnědě plstnaté, asi 5 mm vzdálené. Okrajových trnů 8-10, 3-6 mm dlouhé, bílé až světle hnědé, zpočátku světlejší; středové trny 3-4, až 6 mm dlouhé, tmavě hnědé, na bázi zesílené. Květy asi 45 mm dlouhé, 40 mm široké, uvnitř i vně růžové. R.kariusiana je nenáročná, dobře roste a ochotně kvete.

Argentina - Salta, 2800 m nad mořem, zde roste většina druhů a variet P. mutabilis: var.carneospina , var. elegans a ferruginea.

Variety ztrácejí v našich podmínkách své charakteristické vlastnosti. Pěstování je snadné, v době růstu vyžahuje dostatek světla, vláhy a výživnou propustnou zem (nesnáší sluneční úpal). Vzimě potřebuje světlo, sucho a teplotu 5-8°C. Množíme semeny, roubování není nutné.

Thelocactus bicolor má spoustu variet a forem. Jméno na jmenovce mě nic neříká, ale rostliny i květy, jsou krásné.

Stonek světle zelený, ploše kulovitý, 50-70 mm široký, ve stáří protáhlý; 11-13 zaoblených, souvislých žeber bez příčných zářezů. Deset okrajových trnů, světle žlutých, paprskovitě rozložených a téměř přímých, 10-13 mm dlouhých; 3-4 červenohnědé trny středové, silnější než okrajové, horní nejkratší dolní až 25 mm dlouhý, mírně skloněný směrem dolů. Květy 50 až 75 mm široké; okvětní lístky sytě červené, nitky tyčinek sytě červené, prašníky žluté, čnělka bílá, blizna purpurově červená. Množí se snadno vegetativně, podzemními odnožemi podobně jako var. ottonis. Generativní množení je problematické. Vzájemným sprášením dvou stejných rostlin semena nezískáme.

Echinopsis chacoana Schütz 1949

Echinopsis rhodotricha subsp. chacoana (Schütz) P.J.Braun & Esteves 1995

Tělo kulovité, později až krátce sloupovité, 120-150 mm široké; epidermis světle zelená. Žeber 12-18, mezi areolami mírně snížená, ostrá, až 20 mm vysoká, přímá; areoly 20 mm od sebe vzdálené, kruhovité, porostlé krátkou světle šedou plstí. Okrajových trnů 6-8, 20 mm dlouhé, rovné, poněkud odstávající; středový trn 1, až 70 mm dlouhý; všechny trny šídlovité, na bázi cibulovitě zesílené, zpočátku hnědé, později šednou. Květy 100 mm dlouhé a 70 mm široké, bílé. Pěstování na vlastních kořenech nepůsobí potíže. Rostliny vyžadují výživnější propustnou zem a dostatek vody během vegetace. Osvědčilo se i několikeré rozbahnění substrátu během roku. Zimujeme tepleji, kolem 12°C.

Svými velkými a pestře zbarvenými květy tato huernie převyšuje své nejbližší příbuzné, a proto je oblíbeným pěstitelským druhem. Výhony jsou 4-5hranné, jednotlivá žebra tvoří výrazné, dužnaté a zašpičatělé mamilovité výrůstky. Rostliny se odspodu hojně větví a vytvářejí velmi husté a rozsáhlé porosty. Stonky dorůstají výšky 6-8 cm a v bazálních částech zakládají zvláštní květy s pěti trojúhelníkovitými cípy, pokrytými podélnými hnědočervenými skvrnami. Vystouplý středový val květu nese skvrny okrouhlé. Květy se objevují od jara do podzimu.

Thelocactus wagnerianus je solitérní, později odnožující rostlina, má 13 přímých nebo poněkud stočených žeber. Tělo je zcela zahaleno do hustých trnů. Asi 20 jich je okrajových, propletených s trny na sousedních areolách. U středních trnů je zpočátku jeden trn a později 3-4, rovné nebo mírně prohnuté, silné. Barva trnů, žlutá, u nových trnů v temeni rostliny často s načervenalou bází. Květ červeně růžový s poněkud tmavším jícnem, ale ne tak výrazným, jako je u T. bicolor a jeho variet. Květ má asi 50 mm v průměru. Rostliny mají výšku maximálně 17 cm. Podobně jako ostatní druhy stejného rodu vyžaduje maximum tepla a slunce během vegetace, nepravidelnou zálivku a minerální, písčito hlinitou zeminu. Roubování není nutné. Zimní teploty mohou poklesat i pod 5°C, nedoporučujeme však zimování v temnu. Období kvetení spadá do letních měsíců, tj. od června do srpna. Množíme nejčastěji semeny.

Huernia piersii

Začínají kvést Huernie.