Nová stránka 0

Jednotlivá, kulovitá, až 25 mm v průměru, světle zelená, s řepovitým kořenem, žeber 12 - 13, svislá nebo lehce stočená, 6 - 7 mm široká a dosti plochá, malými příčnými brázdami rozdělená do 3 mm dlouhých hrbolů, areoly oválné, 2 mm dlouhé, bíle až hnědě plstnaté, okrajové trny postavené v 7 - 8 párech, až 7 mm dlouhé, navzájem propletené, sklovitě bílé až nažloutlé se zesílenou, hnědou bází, středový trn 1, až 5 mm dlouhý, poněkud silnější, nažloutlý, se zesílenou, hnědou bází a hnědou špičkou. Květy 30 mm dlouhé i široké, oranžové. R. christinae nemá na pěstování žádné zvláštní nároky. Vyhovuje běžný substrát, v době vegetace dostatek slunce a nárazovou zálivku, v době zimního klidu úplné sucho a teplotu okolo10 °C. Rostlina je přitažlivá pro škůdce, ochrana a kontrola je proto nutná.

Pravokořenné rostliny mají stonek jednotlivý, diskovitě zploštělý, až 150 mm široký a 120 mm dlouhý, s kůlovitým kořenem; pokožka šedozelená až matná. Okrajové trny v počtu až 8 přítomny jen na semenáčích, později chybějí, asi 1-3 mm dlouhé, bílé a ke stonku přilehlé. Středové trny přítomny jen na dospělých jedincích, v počtu 4-5, přímé, odstávající, jehlovité, křehké a brzy opadavé, většinou šedavé barvy s tmavším hrotem. Květy nálevkovitého tvaru, až 35 mm dlouhé a 40 mm široké; běložluté barvy, na bázi červené anebo narůžovělé; nitky tyčinek načervenalé anebo nahnědlé; blizna běložlutá. Nejčastěji se roubujeme.

M.meridiorosei má stonek většinou solitérní, polokulovitý až krátce válcovitý, 3,5 až 5,0 cm v průměru, 2,0 — 4,0 cm vysoký, světle zelený, bradavky válcovité až široce kónické, 7—12 mm dlouhé, uspořádané blízko vedle sebe, ale ne těsně nakupené; areoly kruhovité, 1—2 mm v průměru, s velmi krátkou skrovnou vlnou v mládí, brzy se stávají holými, axily holé, ochmýření často zakrývá povrch těla, 1—3 zahnuté středové trny na areole, 7—20 mm dlouhé, jehlicovité, hnědé, často světlejší na bázi, v ostrém úhlu ke svislé ose těla, 18—24 okrajových trnů na areole. Květy, doširoka otevřené, 2,5—5,0 cm v průměru, růžové až purpurové nebo višňově červené. Pěstování M.meridiorosei nedělá větší potíže, pravokořenné rostliny rostou bez problému. Jako substrát je výhodné použít drobný žulový štěrk se zeminou s větším podílem rašeliny. Ve vegetaci tolerují rostliny i vydatnější zálivku.

Stonky jsou polokulovité, asi 6 cm vysoké a 9-10 cm široké, s výraznými bradavkami, asi 1 cm dlouhými a širokými. Areoly jsou eliptické a nesou 9-15 bílých přitisklých okrajových trnů, středové chybějí. Květy se objevují brzy zjara, otevírají se během dne. Vnější okvětní lístky jsou bronzově růžové, s tmavším středovým proužkem, vnitřní broskvově růžové, asi 2,5 cm velké. Pěstování pravokořenných rostlin P.despainii, je mimořádně obtížné a v našich klimatických poměrech, téměř nemožné, pěstujeme ho roubovaný.

Stonek neodnožující, zpočátku kulovitý, později prodloužený, 100 mm vysoký a až 80 mm široký, tmavě zelený, ve stáří s fialově růžovým nádech; žeber, 18 až 21, členěných na malé hrbolky. Areoly jsou kulaté, vnořené do žeber, pokryté plstí, od sebe 5-8 mm vzdálené. Středové trny jsou dva, rohovinově žluté barvy s hnědou špicí, na bázi jsou silně hnědorezavé. Horní středový trn, je asi 7-10 mm dlouhý, dolní 15-20 mm. Okrajových trnů je 10-12, asi 5 mm dlouhých; nahnědlých na bázi a na špici (někdy najdeme 4 pomocné trníčky tvaru štětin). Trny jsou tedy charakteristické a liší se zbarvením od trnů var. mammulosus. Temeno je vpadlé, otevřené a je pokryto na pokraji nesouvislou vrstvou bílé vlny, která je vytvořena nahloučenými areolami. Květy, jsou asi 6 cm vysoké a 5 cm široké, světle žluté. Pěstování, je snadné, vyžaduje spíše kyselý substrát s přídavkem rašeliny a přes léto bohatou zálivku. V době zimního klidu úplné sucho a teplotu okolo10 °C.

Stonek jednotlivý, kulovitý až hruškovitý, zelený, 70 - 100 mm dlouhý a 60 - 80 mm široký; kořeny vláknité; temeno zploštělé, střed 5 mm prohloubený, překrytý trny; žeber 20 - 22, široká 9-10 mm, vysoká 2-3 mm, poněkud stočená; areoly hnědé, kruhovité, asi 1,5 mm široké. Trny měkké, nepíchavé; okrajové trny sklovitě bílé, velmi početné (35 - 40), paprskovitě rozložené, 5-10 mm dlouhé; středových trnů 6, tmavě červenohnědé, velmi pružné, odstávající, 3 obzvláště nápadné, 13-18 mm dlouhé, kratší 10-12 mm dlouhé. Květy nálevkovité, 60-70 mm dlouhé i široké; leskle žluté. N. brederooianus je dobře rostoucím druhem, který v kultuře nepůsobí žádné zvláštní problémy. N. brederooianus se velmi podobá N. scopa. Teprve ve vyšším věku (12-15 let) získávají rostliny otrnění, charakteristické pro druh.

Stonek krátce válcovitý, u báze odnožující, světle šedozelený, hrboly seřazené asi do 12 žeber, areoly od sebe vzdálené až 15 mm, zpočátku pokryté žlutobílou vlnou. Okrajových trnů 13-19, paprskovitě rozložených, k tělu přiléhajících, až 15 mm dlouhých, bělošedých, zpočátku nažloutlých a na bázi nahnědlých; středový trn většinou jeden. Květ asi 40 mm dlouhý a 60 mm široký, karmínově fialový, lesklý. Pěstování nečiní vážné potíže, platí obdobné zásady jako pro pěstování dalších druhů rodu Thelocactus: hodně světla přes sezónu, ale také v zimě, v době vegetace dostatek tepla. Zálivku volit spíše opatrnější, zalévat po předchozím proschnutí substrátu, substrát musí být dobře propustný, obohacený vápencem . Dospělé rostliny snesou v zimě bez problémů i teploty těsně nad bodem mrazu. Optimální teplota při zimování je 8-10°C.

Stonek jednotlivý, nebo trsovitý, tvořící shluky; jednotlivé stonky polokulovité až zploštěle kulovité, temně zelené, 25-50 mm dlouhé, 35-50 mm široké; bradavky 6-10 mm dlouhé, areoly kruhovité, až 2 mm široké, v mládí pokryté bílou vlnou, na starších bradavkách vlnatá brázda, sahající od areoly k axile. Trny, bílé až nažloutlé, ve stáří šednoucí, ochmýřené; středové trny obvykle chybí, okrajových trnů je 6-20, přímých, přilehlých k tělu, 10-20 mm dlouhých, jehlovitých. Květy jsou 25-40 mm dlouhé a široké, žlutozelené, žluté, bělorůžové, růžové. Pěstování neobesejí nečiní s výjimkou rostlin, pocházejících z Arizony a Utahu, potíže. Pravokořenné rostliny snášejí i pěstitelské přehmaty a pravidelně kvetou v časném jaru již od velikosti několika málo centimetrů. Typickým znakem je dozrávání plodů až v následující sezóně. Rostliny, pocházející ze severnějších nalezišť, lze s úspěchem pěstovat volně na skalkách, samozřejmě se zachováním základních podmínek pro pěstování, nutná je především dobrá drenáž.

Rebutia christinae Rausch 1975