Nová stránka 0

Se zařazením této rostliny je doposud potíž, jinak pěstování nečiní potíže, kvete už ve velikosti 6 cm. Květy jsou nádherné, až 10 cm široké a často jich vykvétá na jedné rostlině více najednou.

Tělo je modrozelené, vejčité až podlouhlé; 12,5 cm vysoké a 10 cm široké. Vpadlé temeno je zahaleno do ostnů. Počet žeber, která jsou silně zvlněná, široká a tupá, se stářím rostliny zvětšuje z asi 20 na 34 až 40. Počet okrajových ostnů se stářím rostliny klesá z 9 na 7 až 5. Ze tří horních ostnů je prostřední mírně listovitý, oba postranní jsou kulatější v průřezu a všechny cca 3 cm dlouhé. Dolní ostny jsou sklovitě bílé, asi 8 mm dlouhé a bývá jich obvykle (2-) 4-6. Nápadný je až 6 cm dlouhý střední osten, který je u základu téměř čtyřhranný a kýlovitý. Horní ostny a střední osten jsou červenohnědé, na špici tmavší, později šednou. Květy jsou purpurově červené s tmavším středním proužkem. Pěstování: Vyhovuje běžný substrát, spíše kyselý, pěstování je bez problémů, v době vegetace vyžaduje dostatek slunce a vody, v době zimního klidu úplné sucho a teplotu okolo10 °C.

V mnoha znacích je podobná M.bocacana. Odlišuje se hustější a delší vlnou, což jí dává zvláštní vzhled. - Na pěstování je trochu choulostivější než nominální varieta. Je pro ni vhodná písčitá zemina, spíše s alkalickou reakcí a s přídavkem vápence.

právě kvete

Stonek jednotlivý, zploštěle kulovitý až kulovitý, 50-80 mm vysoký, 80-150 mm široký, zelený až šedozelený; tělo se spirálovitými žebry, rozdělenými do okrouhlých hrbolců se šestibokým základem, až 40 mm širokých; areoly na vrcholu hrbolců, elipsovité, zpočátku vlnaté, později holé, až 13 mm dlouhé, prodloužené do krátké hluboké květní brázdy. Trny nečetné, nejdelší až 50 -100 mm, středový 0-1, okrajové 4-6, bílé, žluté, červené, ve stáří šedavé, jehlovité, okrouhlé, přímé nebo zakřivené. Květ 30-50 mm široký, 30-35 mm dlouhý, čistě bílý nebo s růžovým středním proužkem. Rostliny, nejsou nijak výjimečně náročné, pěstují se zásadně ze semen a pravokořenné při dodržení standardních zásad, - propustný neutrální až mírně zásaditý substrát, opatrný střídavý zálivkový režim a hodně světla. Rostliny kvetou několikrát za sezónu.

Notocactus buiningii Buxb. 1968-Parodia buiningii (Buxb.) N.P.Taylor 1987

Tělo jednotlivé, zploštěle kulovité, až 80 mm vysoké a 120 mm v průměru, nápadně světle šedozelené, temeno bez vlny. Žeber 16, velmi tenká, asi 20 mm vysoká, na bázi 12 až 14 mm široká, rozčleněná v tenké, ostrohranné hrboly, které přesahují areoly; areoly zpočátku podlouhlé, 3-7 mm velké, bíle vlnaté, později odstávající, zhruba 12 mm od sebe vzdálené, hluboko snížené pod hrboly. Okrajové trny 3-5, slabé, jehlovité, do 10 mm dlouhé, nažloutlé; středové trny 4, uspořádané do kříže, horní nejdelší až 30 mm dlouhý, postranní zhruba 20 mm dlouhé. Květy až 70 mm dlouhé a až 80 mm široké, čistě žluté. N.buiningii je trochu choulostivější, roste v substrátu vždy s kyselou reakcí, je mimořádně citliví na zalkalizování země, potom rychle ztrácí kořeny a hyne. Zimujeme pokud možno na světle, zcela bez vody minimální teplota 10 °C.

Stonek většinou jednotlivý, nebo s několika odnožemi, válcovitý, vzpřímený, 80-150 mm dlouhý, 50-70 mm široký, žeber 12-18, areoly kruhovité, 12-15 mm od sebe vzdálené, 2-2,5 mm široké, v mládí s krátkou bílou vlnou. Okrajové trny (12-20) šikmo odstávající, později ke stonku přitlačené, píchavé, do 10 mm dlouhé. Květy, 25-30 mm dlouhé, úzce nálevkovité, okvětní lístky žlutavě zelené až olivové či do hněda. Kultura E. chloranthus není příliš obtížná. Běžný substrát pro většinu kaktusů jim vyhovuje. Umístěním na teplé a velmi slunné místo ve skleníku se zpomalí růst, rostliny jsou však kompaktní, zářivě vybarvené a hustě vytrněné. Dá se doporučit i pěstování pod volným nebem, E. chloranthus by měl snášet mráz kolem -10 st.C, E. chloranthus můžeme pokládat za mrazuvzdorný, nikoliv však za zimovzdorný v podmínkách naší zimy. Přemíra vlhka při pěstování na skalce se sebelepší drenáží jej nutně odsoudí k zániku.

Echinocereus reichenbachii subsp. fitchii (Britton & Rose) N.P.Taylor 1997