Notocactus haselbergii  (F.Haage ex Rümpler) A.Berger 1929

Echinofossulocactus nebo Stenocactus

Escobaria Britton & Rose 1923

Neoporteria Britton & Rose 1922

Turbinicarpus subterraneus  (Backeb.) A.D.Zimmerman 1991

Mammillaria prolifera  (Mill.) Haw. 1812

Echinocereus reichenbachii subsp. fitchii  (Britton & Rose) N.P.Taylor 1997

Echinocereus reichenbachii subsp. fitchii  (Britton & Rose) N.P.Taylor 1997

Echinocereus reichenbachii subsp. fitchii  (Britton & Rose) N.P.Taylor 1997

Echinocereus russanthus  Weniger 1969

Echinocereus russanthus  Weniger 1969

Turbinicarpus beguinii var.senilis Hort.

Turbinicarpus beguinii var.senilis Hort.

Strombocactus jarmilae  Halda 1997.

Strombocactus jarmilae  Halda 1997.

Nastal čas, kdy Notocactus haselbergii  kvete naplno. Je to krásný kaktus, dnes řazen do rodu Parodia.

používané jména:

Echinocactus haselbergii  F.Haage ex Rümpler 1885

Malacocarpus haselbergii  (F.Haage ex Rümpler) Britton & Rose 1922

Notocactus haselbergii  (F.Haage ex Rümpler) A.Berger 1929

Brasilicactus haselbergii  (F.Haage ex Rümpler) Backeb. ex Schoff 1942

Parodia haselbergii  (F.Haage ex Rümpler) F.H.Brandt 1982



Autres noms (synonymes hétérotypes):



Echinocactus elachisanthus  F.A.C.Weber 1904

Notocactus elachisanthus  (F.A.C.Weber) Herter 1942

Brasilicactus elachisanthus  (F.A.C.Weber) Backeb. 1959

Parodia elachisantha  (F.A.C.Weber) F.H.Brandt 1982

Právě dokvétá , první vlna květů.

Začíná, kvést rod Escobaria.

V tomhle rodu, je také spousta zmatků. Dájí se zde najít kaktusy z rodu :

Neoporteria Britton & Rose 1922

Islaya Backeb. 1934

Pyrrhocactus (A.Berger) A.Berger 1929

Horridocactus Backeb. 1938

Neochilenia Backeb. 1942

Thelocephala Y.Itô 1957

Chileorebutia Fric ex F.Ritter (Nom illeg.) 1959

Delaetia Backeb. 1962

Chilenia Backeb. 1938

Chileniopsis Backeb. 1935

Chileocactus Fric 1931

Hildmannia Kreuz. & Buining 1941

Nichelia Bullock 1938

No a současně se odborníci ,snaží vše nacpat do rodu Eriosyce

Echinocactus subterraneus  Backeb. 1932

Thelocactus subterraneus  (Backeb.) Backeb. & F.M.Knuth 1935

Rapicactus subterraneus  (Backeb.) Buxb. & Oehme 1942

Gymnocactus subterraneus  (Backeb.) Backeb. 1951

Neolloydia subterranea  (Backeb.) E.F.Anderson 1986

Turbinicarpus subterraneus  (Backeb.) A.D.Zimmerman 1991

Pediocactus subterraneus  (Backeb.) Halda 1998

Stonek silně odnožující, později trsovitě polštářovitý, jednotlivé stonky kulovité, kyjovité anebo válcovité, až 90 mm dlouhé a 45 mm široké; pokožka světle až tmavozelená. Okrajových trnů 25-40, štětinovitých až jehlovitých, 3-12 mm dlouhých; středových trnů 5-12, přímých, jehlovitých, až 12 mm dlouhých. Květy 10-18 mm dlouhé, špičaté s výrazným středním tmavším proužkem, většinou nažloutle bělavé, bílé anebo s lehkým narůžovělým odstínem. Plod kyjovitého tvaru až 20 mm dlouhý s jasně červeným oplodím. Pěstování je snadné, množí se dobře odnožemi i výsevem semen, která vznikají i samoopylením.

První kvetoucí Echinocereus.

Echinocereus fitchii  Britton & Rose 1922

Echinocereus reichenbachii subsp. fitchii  (Britton & Rose) N.P.Taylor 1997

Stonek jednotlivý, zřídka odnožující, válcovitý, až 160 mm dlouhý a 50 mm široký, žeber 10-14, složená z nízkých, splývajících hrbolů, epidermis středně až tmavě zelená. Areoly v mládí kruhovité, později oválné, zpočátku s vlnou. Okrajových trnů 20-25, bílých s hnědými hroty až slámově žlutých s načervenale hnědými až černými hroty, tenkých, ven od stonku rostliny trčících, horní okrajové trny velmi krátké, spodní po straně areoly 6-10 mm dlouhé; středové trny v počtu 3-7, jehlovité, stejné barvy jako okrajové, 3-5 mm dlouhé. Květy velké a nápadné, vonící, růžové, s tmavě červeným jícnem, asi 65 mm dlouhé, až 100 mm široké. E. fitchii je snadno pěstovatelný a vděčný echinocereus. Rostliny dobře snáší slunné i přistíněné stanoviště, jsou tolerantní k drobnějším pěstitelským chybám. Při zimování na světle, v chladnu a suchu při teplotách pod 10 °C , bohatě kvete.

Stonek válcovitý, často odnožující, až 250 mm dlouhý, 50-75 mm široký, téměř zakrytý trny. Žeber 10-18, dobře patrných, areoly okrouhlé nebo oválné, o průměru asi 3 mm a 3-6 mm od sebe vzdálené, s vlnou na nejmladších areolách (brzo opadává). Trny jehlovité, červené, krémové nebo hnědavé; okrajových trnů 30-45 o délce 12-20 mm, horní nejkratší; středových trnů 7-12, nejspodnější jsou nejdelší, 25-30 mm dlouhé, zahnuté dolů. Květy četné, v dolní polovině stonku umístěné, krátce nálevkovité, 25-30 mm dlouhé, jen zčásti se otevírající, žlutozelené, hnědavé nebo v různých odstínech rezavě hnědé až tmavo červené . E. russanthus, je nenáročná rostliná, kterou lze snadno vypěstovat ze semen. Vyhovuje běžný substrát, v době vegetace dostatek slunce, v době zimního klidu úplné sucho a teplotu 5-10 °C. Výhodnější je zimování na světle .

Stonek jednotlivý, stlačeně kulovitý, dole řepovitě zúžený, asi 20-40 mm široký, 30-40 mm dlouhý, vrchní část sivá, 15-20 mm dlouhá; bradavky rhoimboidně šupinaté, asi 4 mm vysoké a 6 mm široké, na vnější straně kýlnaté; pokožka sivá až popelavá; areoly na vrcholu s krátkou bílou vatou. Juvenilní trny jen okrajové, v počtu 4-10 mm, v dospělosti nahrazené 2-5 vzpřímenými nebo zakřivenými nažloutlými trny o délce 7-18 mm. Květ nálevkovitý, asi 10-15 mm široký, bledě krémový se světlým okrajem a výrazným purpurovým pruhem. Pěstování pravokořenných strombokaktusů je náročné, rostou velmi pomalu a jsou choulostivé, pěstují se nejčastěji roubované .