Nová stránka 0

Turbinicarpus( Gymnocactus) subterraneus

Vyrůstá z hlízovitých kořenů. Svěže zelený stonek je asi 5 cm velký. Temeno je zahaleno do bílé vaty. Areoly nesou okolo 16 bílých okrajových asi 6 mm dlouhých trnů, dva tmavě šedé středové trny, až 2 cm dlouhé, a někdy i bílé štětiny, až 3 cm dlouhé. Květy mají fialovorůžovou barvu, jsou široké okolo 3 cm a objevují se na rostlinách během letních dnů. — Vyžaduje plné slunce; propustný substrát; minimální teplota 10 °C. Jedná se o choulostivější kaktusy, u nichž doposud dáváme přednost roubování. Na obrázku je pravokořená rostlina , zasazená v perlitu.

Teplotu je v noci kolem 12 °C a ve dne stoupá na 20 °C a víc.

První foto s poupaty, jsem fotil v Únoru (2). Na první květ jem musel čekat skoro měsíc.

Cleistocactus winteri et ses synonymes

Winteria aureispina F.Ritter (Nom inval.) 1962

Hildewintera aureispina (F.Ritter) F.Ritter 1966

Winterocereus aureispinus (F.Ritter) Backeb. 1966

Loxanthocereus aureispinus (F.Ritter) Buxb. 1974

Borzicactus aureispinus (F.Ritter) G.D.Rowley 1975

Cleistocactus aureispinus (F.Ritter) D.R.Hunt (Nom illeg.) 1987

Autres noms (synonymes hétérotypes):

Cleistocactus winteri D.R.Hunt 1988

Cleistocactus winteri D.R.Hunt 1988

Stoneky odnožující, až 1,5 m dlouhé a 25 mm široké; epidermis světle zelená. Žeber 16-17, okrajových trnů asi 30, 4-10 mm dlouhé, tenké, jehlovité, paprskovitě postavené; středových trnů asi 20, trochu delší a silnější než okrajové, všechny zlatožluté. Květy vyrůstají z boku blízko vrcholu stonků, 40-60 mm dlouhé, 50 mm široké, oranžově červené. H. aureispinus je vhodné pěstovat v zavěšených nádobách, nebo je možné je roubovat na vysoký cereus (C.peruvianus). Letní stanoviště vyžaduje světlé a teplé. Zimní stanoviště teplé při teplotách 12-15° C. Květuschopná velikosti, 0,5 m.

Světle až tmavě zelené keříčkovité rostliny, asi 40 cm vysoké, hojně větvené. V přírodě roste epifytně nebo na skalách. Články mají lahvovitý tvar, vyrůstají v chomáčích po dvou až čtyřech, jsou 1—3 cm dlouhé, 4—7 mm silné. Kvete zjara, ve dne. Květy vyrůstají na koncích článků, jsou zlatožluté, asi 1,2 cm dlouhé a 1 cm široké. — Vyžaduje polostín; slabě kyselý substrát; minimální teplota 10 °C. Množení téměř výhradně řízky po celé vegetační období. Koření snadno a rychle, staré rostliny lze též množit dělením trsů.

E. zacatecasensis má jako vyspělá rostlina až 8—10 cm v průměru, je kulovitý a bledě zelený. Má asi 55 i více žeber, která jsou velmi tenká a silně zvlněná. Postranní ostny, jichž je 10 až 12, jsou jehlovité, bílé, až 1 cm dlouhé. Střední ostny jsou 3 a mají světle hnědou barvu; dva vnější jsou skoro kulaté, prostřední je plochý a nejdelší (3 až 4 cm). Květy jsou bílé s levandulovým nádechem.Jako většina echinofosulokaktusů, roste dobře v mírně kyselé půdě (5,4 až 5,6 Ph) ve směsi s trochou rašeliny .

Rostlinu jsem získal s uvedeným názvem, více informací o ní nemám.

Stonek válcovitý, asi 30 mm široký a asi 200 mm dlouhý, na bázi i výše odnožující, epidermis modrozelená, areoly i axily zpočátku se stopami vlny, později bez ní. Okrajových trnů až 35, 4-5 mm dlouhých, bílých; středových trnů 7-9, horní delší. všechny nažloutlé, hnědavé až břidlicovitě zbarvené, s tmavší špičkou. Květy světle purpurové, s tmavším středním proužkem na okvětních lístcích. Plod červený, semena tmavohnědá až černá. M. pottsii je obyvatelem suchých oblastí s nepříliš vysokými srážkami, horkým létem a mírnou zimou. Roste v minerálním substrátu s dostatkem humusu při pH 5.V naší kultuře nemá zvláštní nároky, nárazová zálivka s delšími suchými přestávkami, dostatek tepla a velmi světlé umístění ve sbírce, zimování kolem 10 st.C.

Turbinicarpus subterraneus (Backeb.) A.D.Zimmerman 1991

Turbinicarpus( Gymnocactus) subterraneus