Nová stránka 0

Tělo jednotlivé, kulovité až stlačeně kulovité, až 35 mm široké, matně zelené. Areoly oděné dlouhou bílou vlnou. Okrajových trnů 6-9, bílých s hnědými špičkami, nejhořejší dvojnásobně dlouhý; jediný středový trn je nejdelší, vzhůru zakřivený, naspodu bílý, v horní polovině hnědý s tmavou špičkou. Květy velké, čistě bílé nebo s růžovým nádechem; okvětní lístky 18-25 mm dlouhé, někdy s tmavším středovým proužkem. T. laui je pěstován téměř výhradně pravokořenný, složení substrátu není rozhodující, hlavně je důležité, aby byl dostatečně propustný. Vyžaduje hodně světla, minimální teplota 13 °C.

Pelecyphora pseudopectinata : Turbinicarpus pseudopectinatus

Stonek jednotlivý, zploštěle kulovitý, ve stáří až krátce válcovitý, 40 - 60 mm vysoký, 20 - 45 mm široký, modrozelený; žebra rozdělená do bradavek, nesoucích četné bílé trny v počtu okolo 50, zakrývající stonek. Květ 20 - 26 mm dlouhý a široký, bílý nebo červený s bledě červeným až tmavě červeným středním proužkem. Pro T.pseudopectinatus, platí obdobné pěstitelské zásady jako pro většinu ostatních turbinikarpusů. Pokud zvolíme pravokořenné pěstování, je nutné zachovávat velmi opatrný vodním režim a propustný substrát. Roubováním snížíme rizika, ale i charakteristický miniaturní vzrůst. T. pseudopectinatus kvete velmi brzo, u nás ještě v zimních měsících; pro násadu poupat a úspěšné kvetení vyžadují rostliny bezpodmínečně světlé stanoviště, nejlépe tradiční, celoročně obývaný skleník.

Začínají kvést první Turbinicarpusy.

Stonek jednotlivý, 30-70 mm široký, sploštělý; pokožka matně šedozelená; žebra rozpadlá do plochých, až 4 mm vysokých hrbolců kosočtvercového tvaru na bázi, slabě kýlnatých až nepatrně hranatých; areoly kruhovitého tvaru asi 1 mm velké, zprvu silně vlnaté, později holé. U dospělých rostlin 4-7 trnů (také jen 1), jehlovitého tvaru a šedavé barvy, pevné, ne korkovité struktury, z toho 2-4 přímé, dolů směřující, dlouhé 3-5 mm, zbývající směřující vzhůru, mírně zahnuté, odstávající, až 20 mm dlouhé. Květy, bílé barvy, až 12 mm dlouhé a 3-6 mm široké. Podobně jako ostatní druhy rodu vyžaduje minerální substrát a opatrnou nepravidelnou zálivku v době růstu. Nesnáší humusové substráty. nejlépe se daří po naroubování. Zimní minimální teploty mohou klesat k 0 st.C, naroubované rostliny, okolo 10 st.C.

Objevují se stále nové květy, první květ vykvetl asi 10 Ledna a zatím, se ještě, nechystají přestat.

Objevují se první poupata.

Zatím, kvete jen jedna z 8 rostlin které mám, a není to ta největši. Tahle má 12 cm.

Stonek jednotlivý, až 25 mm vysoký a 25 mm široký, kulovitý anebo vejčitý, s kůlovitým kořenem; pokožka matně zelená; žebra rozpadlá do hrbolců, které jsou až 4 mm dlouhé a 7 mm u báze široké, s výraznými hranami. Areoly kruhovité, asi 1 mm velké, plstnaté, později holé. Okrajové trny jen v mládí, bělavé a sotva 2 mm dlouhé, při dospívání zcela zanikají. Středové trny v počtu 3-4 nahoru zahnuté až zakroucené, ohebné a zploštělé, někdy i svrchu žlábkovité, houbovité korkovité stavby, dlouhé 15-25 mm a 1 mm silné. Květy 18-28 mm široké a až 27 mm dlouhé; bělavé barvy s tmavším středním proužkem. Pravokořenné rostliny vyžadují velmi propustný substrát, nejlépe minerální a opatrnou zálivku, aplikovanou po dokonalém předchozím proschnutí substrátu. Zaléváme jen v teplých dnech. T. schmiedickeanus kvete pouze v období krátkých dnů, tj. pozdě na podzim, v zimě a v časném jaru.

Stonek jednotlivý, jen vzácně větvený či odnožující, kulovitý až polokulovitý, asi 40 mm vysoký a 60 mm široký, bradavky měkkomasé, široce válcovité, 6-10 mm dlouhé, silné, tmavozelené. Areoly hustě nahloučené, kruhovité, asi 1,5 mm velké, s nepatrnou nažloutlou vatou. Okrajových trnů 20-30, štětinovitých, přímých, asi 7-10 mm dlouhých, paprskovitě rozložených, sklovitě bílých. Středové trny až 4, někdy chybí, jehlovité, dolní nejdelší, háčkovitý, ostatní přímé, hnědavé až hnědočervené. Květy 25-35 mm velké, 10-16 mm dlouhé, světle růžové s tmavším středním proužkem. Pěstování: Vyhovuje běžný substrát, spíše kyselý (pH 6-7), pěstování je bez problémů, v době vegetace vyžaduje dostatek slunce a nárazovou zálivku, v době zimního klidu úplné sucho a teplotu okolo10 °C. Rostlina je přitažlivá pro škůdce, ochrana a kontrola je proto nutná.

Nízké odnožující stonky vytvářejí postupem času bohaté trsy. Jednotlivé stonky mohou být přes 10 cm vysoké a 1-3 cm široké. Bílých okrajových trnů je 11-16 a jsou přibližně 5 mm dlouhé. Středové trny buď chybějí, nebo jich je malý počet s délkou okolo 1 cm. Poměrně malé květy o průměru asi 1,2 cm jsou žluté nebo světle růžové a jejich vnější okvětní lístky mají často i tmavší proužek. Bez problémů roste i v mírném stínu, velmi snadno se množí oddělováním odnoží, které vytvářejí kořeny již za pár týdnů, je tolerantní ke složení substrátu i k hrubším pěstitelským přehmatům.

Stonek jednotlivý, ploše vřetenovitý, dole řepovitě zúžený, asi 40-55 mm široký a až 60 mm dlouhý; vrchní část stonku až 25 mm vysoká, do bradavek rozložená; bradavky čtyřboké, až 6 mm široké a dlouhé, na vrchní straně oblé, ve spodní části sekyrovitě protáhlé. Epidermis sivě zelená, později pokrytá našedlou voskovou vrstvou; areoly krátce elipsovité, asi 1-2 mm dlouhé a 1 mm široké, zprvu s bílou vatou, později šednoucí a olysávající. Trny zprvu jen okrajové, v počtu asi 5-8, později bez okrajových trnů a vyvíjí se 1 (vzácně i 2) středový trn, nahoru zahnutý, 5-12 mm dlouhý, žlutavý až nahnědlý, na starších areolách opadává. Květy nálevkovité, až 25 mm široké, 12-18 mm dlouhé, tmavě růžově červené až karmínové, se světlými okraji. T.panarottoi nepatří mezi obtížné druhy rodu Turbinicarpus. Při pěstování je nutné dodržovat běžná pravidla, v době vegetace vyžaduje dostatek slunce a čerstvého vzduchu - zimujeme při 10-15° C.

Turbinicarpus laui Glass & Foster 1975