Nová stránka 0

Neoporterii coimasensis dosahuje průměru až 12 cm, žebra jsou s výraznějšími bradovitými hrbolky, ostny rovné nebo i mírně zahnuté, četné (až přes 40 v areole), velmi variabilní co do barvy, světle žluté, hnědavé nebo šedé, jemnější nebo tužší. Naleziště je u Las Coimas v provincii Aconcagua (severně od Santiaga). Pokud jde o pěstování, Neoporterie jsou dosti choulostivé, rostou pomalu a jsou náchylné zejména na suchou hnilobu. Pro začátečníka je lépe pěstovat je roubované, osvědčil se „peruvianus" a „spachianus".

Rostlina s kořeny plošné rozloženými, jednoduchá, široce kulovitá, modrozelená, až 300 mm v průměru, vrchol slabě zapuštěný a otrněný, s vlnou. Žeber 10-13 nebo více, ostrými podélnými brázdami rozdělena na zaoblené, na bázi 5-6 ti stranné hrboly. Areoly 20-40 mm vzdálené, podlouhlé, 10-14 mm dlouhé, s bílou nebo šedou vlnou, ve stáří téměř holé. Okrajové trny šídlovité, trochu drsné, hnědé až černé, nakonec šedé, po pokropení červené, paprskovité, mírně k tělu zahnuté. Květy kolem vrcholu, 35 mm dlouhé i široké, bílé nebo červenavé. Pěstování není obtížné, roste dobře v propustné, výživné kaktusové zemi s mírně kyselou reakcí. V létě na teplém místě při dostatečné vlhkosti, snese i plné slunce. Zimujeme při teplotách kolem 8 °C ,v naprostém suchu.

Jasně zelené kulovité rostliny, až 11 cm široké, s 5-6 širokými zduřelými žebry. Areoly jsou bílé, většinou nesou 5 žlutobílých okrajových trnů, až 3 cm dlouhých, příležitostně i 1-2 hnědé středové trny. Kvete během dne začátkem léta. Květy jsou, lila růžové nebo smetanově bílé s tmavorůžovým středním pruhem až 11 cm široké. Pěstování není obtížné, roste dobře v propustné, výživné kaktusové zemi s mírně kyselou reakcí, na místě s rozptýleným světlem. Zimujeme při teplotách kolem 13 °C , v suchu.

Modrozelená ploše kulovitá rostlina, až 8 cm široká, zhruba s 15 žebry, která jsou rozložena do šestihranných bradavek. Okrajových trnů je okolo 11, jsou asi 1,2 cm dlouhé a bělavé, příležitostně je přítomen i jeden trn středový. Květy jsou žlutavě bílé, 5-6 cm velké. Vyrůstají během léta, otevírají se ve dne. - Rostlina, vyžaduje mírný stín; běžný substrát. Zimujeme při teplotách minimálně 10 °C.

Kulovitý druh asi 4-6 cm široký, hojně odnožující a trsovitý. Má asi 22 spirálovitých žeber rozložených do kuželovitých zelenavých bradavek, které nesou asi 17 přímých, krátkých nažloutlých až světle hnědavých okrajových trnů, asi 3 mm dlouhých. Květy jsou jasně žluté, asi 2,5 cm velké. P. saint-piena ochotně a záhy kvete, na péči není náročná, vyžaduje hodně přímého světla; běžný substrát. Zimujeme při teplotách kolem 10 °C, v suchu.

Vytváří kulovitý stonek široký 5-8 cm, často i s několika odnožemi. Zdužnatělý kořen vytváří pod zemí poměrně mohutný zásobní orgán. Spirálovitě uspořádaná žebra jsou rozdělena na kónické bradavky, vysoké asi 0,5 cm. Areoly nesou více než 20 okrajových trnů a čtyři trny středové, z nichž jeden je nejdelší, postavený směrem vzhůru a často háčkovitě zakončený. Květ je zelenožlutý, asi 2 cm široký. Jelikož vytváří poměrně velký dužnatý kořen, je dosti citlivý na zálivku v nevhodnou dobu. Snadno pak zahnívá a během několika dní odumírá. Méně zkušeným kaktusářům je vhodné doporučit pěstování roubovaných exemplářů, zkušenější pěstitelé pak jistě zvládnou kulturu pravokořenných rostlin v propustném a mírně zásaditém substrátu. Jeho zařazení na úroveň samostatného druhu bylo několikrát zpochybněno,dnen je řazen k Sclerocactus scheeri (Salm-Dyck) N.P.Taylor 1987.

Stonek nejčastěji jednotlivý, někdy od základu odnožující, lehce zploštěle kulovitý, 30-60 mm vysoký a 35-70 mm široký, modrozelený, povrch rozdělen do kuželovitých bradavek, 4,5 mm dlouhých a 5-7 mm širokých; areoly krátce eliptické, 2-3 mm široké. Střední trny 1-2, 10-16 mm dlouhé, štíhlé, bílé, někdy na horní straně šedé až hnědočerné, lehce vzhůru zahnuté, šídlovité; okrajových trnů 15-20, 6-8 mm dlouhých, bílých, štíhlých, přímých, šídlovitých. Květy četné, 18-25 mm široké, 23-28 mm dlouhé,růžovobílé až červené s tmavším středním proužkem.T. knuthianus patří k pěstitelsky méně náročným turbinikarpusům. Pěstování pravokořenných exemplářů nečiní potíže, vyhoví nejlépe propustný, rychle vysychající substrát , střídavý zálivkový režim, plné slunce; minimální teplota 10 °C. Pravokořenné rostliny kvetou poprvé při velikosti 2-3 cm.

Neoporteria coimasensis F.Ritter 1963