Nová stránka 0

Stonky má zelené, asi 25 cm dlouhé a 15 cm široké, většinou s 13 žebry. Světle hnědé areoly nesou okolo 20 žlutavých okrajových trnů asi 1,2 cm dlouhých a 6 žlutých až žlutohnědých středových, až 10 cm dlouhých a zahnutých. Květy vyrůstají během léta a otevírají se během dne. Jsou oranžově červené až červené, vzácně i bílé. — Vyžaduje hodně světla; běžný substrát; minimální teplota 10 °C.

Notocactus curvispinus F.Ritter 1979(provizorní jméno N.elegans)

Stonek tmavě zelený, ploše kulovitý až kulovitý, s vpadlým temenem. Žebra asi 24, se zaoblenými hrboly. Areoly s bílou vlnou, kruhovité, asi 3 mm široké. Trny nažloutlé, s černým hrotem; okrajové trny 10-13 mírně odstávající, zahnuty k tělu, 4-10 mm dlouhé; středový trn jeden, odstávající, směřující dolů 5-20 mm dlouhý. Květy asi 45-55 mm dlouhé; citrónově žluté. N. curvispinus , nepatří k problémovým rostlinám a má obdobné nároky na pěstování jako další jiné druhy rodu Notocactus . Roste dobře na mírně zastíněném světlém místě. Země má být těžší, živná, vlhká ,propustná. Vegetace začíná brzy zjara, nejčastěji v dubnu se na temeni tvoří huňatá poupata. Rostliny zaléváme až se poupata vyvinou. V období letních veder zaléváme jen mírně. V zimě vyžadují světlé a sušší prostředí s teplotou kolem 10°C.

už , se to zelená

Ancistrocactus tobuschii (W.T.Marshall) L.D.Benson 1966

Tělo jednotlivé, 40-50 mm vysoké a široké, bez výraznějších žeber. Bradavky 6-9 mm dlouhé, 6 mm široké; areoly asi 4,5 mm v průměru, 9-12 mm od sebe vzdálené. Středové trny zpočátku bledožluté s červenou špičkou, později šedivé, 3 v každé areole; horní dva přímé, trčící vzhůru, dolní hákovitý, kolmo odstávající; okrajových trnů 7-9 (12), podobných středovým, ale menších, bílých. Květy 30-40 mm v průměru, žlutavé s hnědočerveným středním pruhem .Pěstování na vlastních kořenech je náročné, většinou se dává přednost roubování . Výbornou podnoží pro chladnější zimování je Echinorereus chloranthus.

(první ,letošni květy)

Rostlina vytváří mohutné listové růžice, měřící v průměru 10, 15 i více cm. Listy jsou silně sukulentní, moučnatě šedé a na špičkách načervenalé. Druh poměrně rychle „stárne" (tedy přerůstá), a proto se ho vyplatí jednou za 3-4 roky zmladit. Pěstování je snadné , v době růstu vyžaduje dostatečnou zálivku a těžší, propustnou a výživnou zem. V zimě , světlo a zálivku jen takovou, aby se listy příliš nescvrkly. Nejvhodnější teplota je 7 až 10° C.(první ,letošni květy)

(první ,letošni květy)

Tvoří malé keříčky poléhavých masitých, později dřevnátých stonků. Listy jsou srostlé, objímávé, široce vejčité, krátce zašpičatělé, odstávající, 1,5-2 cm dlouhé a 9—13 mm široké. Barva listů je světle šedozelená, na okraji jsou malé bělavé tečky. V posledních letech bylo vypěstováno mnoho hybridních druhů, které jsou méně rozložité a bohatě kvetou. C. perforata, které se dobře daří ve světlých bytech mezi okny, vyžaduje v době růstu dostatečnou zálivku a těžší, propustnou a výživnou zem. V zimě potřebuje světlo a zálivku jen takovou, aby se listy příliš nescvrkly. Nejvhodnější teplota je 7 až 10° G. Rozmnožuje se snadno krátkými výhonky, které sázíme ihned do květináčků do výživné a propustné země, kde brzy zakoření.(první ,letošni květy)

Běžný druh po léta známý pod jménem C. lycopodioides má mnoho různých forem. Stonky , tvoří keřík vysoký přes 25 cm. Pokud tento obecně známý a hojně pěstovaný druh držíme celoročně na světle a v rozmezí jen průměrných teplot (od 15 do 25 °C), pak můžeme očekávat kompaktní výhonky, nevytažené, plně olistěné a zdravě zelené (u jiných variet se stříbřitým nebo růžovofialovým nádechem). Někdy vytváří drobné květy a krásně voní. Snadno zakořeňuje z řízků a dobře roste jako pokojová rostlina.

první ,letošni květy

Parodia rauschii Backeb. ex D.R.Hunt 1963